Liščí cesta kolem světa za 400 000 let

Lišky patří k nejrozšířenějším šelmám světa. Mezinárodní tým pod vedením Marka Stathama z University of California v Davisu provedl analýzy dědičné informace odebrané více než tisícovce lišek ze všech koutů světa. Vědci přitom nepronásledovali živá zvířata, ale v drtivé většině případů se spokojili se vzorky odebranými z muzejních exponátů. Již dříve vědci zkoumali evoluci lišek na základě dat z analýz tzv. mitochondriální DNA. Tu dědí potomci výhradně od matky, a tak se s její pomocí dá proniknout jen do malé části dědičných vztahů. Statham a jeho spolupracovníci poprvé využili pro analýzu evoluce lišek jejich kompletní dědičnou informaci. Získali tak i informace z chromozomu Y, který se dědí výhradně z otce na syna a podráží se v něm evoluce samčí části populace. Výsledky studie zveřejnil vědecký časopis Molecular Ecology.

Komplexní přístup přinesl některé změny v náhledu na evoluci lišek. Na základě analýz mitochondriální DNA se vědci domnívali, že euroasijské lišky tvoří s americkými liškami jednu spojitou populaci, která byla ještě relativně nedávno propojena přes pevninský most Beringie rozkládající se v ledových dobách mezi Amerikou a Asii v oblasti dnešního Beringova průlivu.

Liščata při hře|foto: Andreas Trepte, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5 Generic

Nové analýzy ale prokázaly, že euroasijské a americké lišky se posledních 400 000 let vyvíjely odděleně a dnes tvoří samostatné druhy. Při sledování mitochondriální DNA vědcům tento fakt unikal. „Zastřela“ jej jedna jediná samičí linie lišek, která zhruba před padesáti tisíci roky překročila Beringii z Asie do Ameriky a vnesla tam příměs euroasijské mitochondriální dědičné informace.

Nové analýzy prokázaly, že kolébkou současných lišek je Blízký východ. Odtud podnikly lišky úspěšné tažení do zbytku světa, které je zavedlo jak do Evropy a Asie, tak i do Ameriky. Přes Beringovu úžinu pronikla do Ameriky ze Sibiře jen malá skupina lišek, jejíž potomci ale osídlily celý kontinent.

„Dnes jsou americké lišky na své vlastní evoluční cestě,“ říká Mark Statham.

Liška obecná útočí na lišku šedou (San Joaquin National Wildlife Refuge)|foto: USFWS Pacific Southwest Region

V průběhu tisíciletí se střídalo mrazivé klima dob ledových s teplejšími meziledovými obdobími. Měnil se rozsah zalednění, stoupala a klesala mořská hladina. Kontinenty a ostrovy se spojovaly a opět oddělovaly. To všechno se promítalo do evoluce lišek na celém světě. Vědci tak získali základní představy o tom, jak druh reaguje na tyto změny životního prostředí a jak mohly stejné klimatické změny ovlivnit vývoj jiných živočichů.

Zdroj: Molecular Ecology, University of California Davis