Lovci anebo chovatelé?

Od Aljašky po americký stát Washington se na pobřežních mělčinách Pacifiku nacházejí četná místa, kde se výborně vede mlžům zaděnce aljašské a chionce skalní. Místní obyvatelé o nich dobře vědí a právě tam se vydávají na sběr těchto chutných plodů moře. O dlouhodobé oblibě mlžů svědčí hromady prázdných lastur, které se za staletí nashromáždily v blízkosti dávno zaniklých lidských sídel.

Na řadě lokalit bylo mořské dno upraveno lidskou rukou tak, aby se tu mlžům dařilo. Mlži prosperují nejlépe jen v určité hloubce. Tam, kde pobřeží strmě klesá, je pás s optimálními podmínkami poměrně úzký. Plochu příhodnou pro mlže lze v takových místech zvětšit zbudováním jen pozvolna klesajících plošin z kamení, jejichž stabilitu před nápory moře zajistí opěrné zdi z velkých balvanů.

Mlž zaděnka aljašská (Saxidomus gigantea)|foto: Dave Cowles

Tým vědců pod vedením Dany Lepofsky ze Simon Fraser University nyní ověřoval stáří mnohých „zahrádek“ pro mlže. Zjistili, že většina je starší než tisíc let. Jejich staviteli tedy byli lovci a sběrači, o kterých si vědci doposud mysleli, že jen těžili z darů přírody. Výsledky nejnovějších výzkumy publikované ve vědeckém časopise American Antiquity však prokázaly, že tito lidé uměli přiložit ruku k dílu a budovat z kamení rozsáhlé podvodní terasy a hráze. Tříleté pokusy prokázaly, že v uměle zbudovaných „zahrádkách“ indiáni sklízeli až čtyřnásobně více mlžů než ze dna, kde úpravy neproběhly. Původní obyvatelé tedy mlže nelovili, ale chovali je podobně, jako se to děje dnes v tzv. akvakulturách.

Indiáni žili v těsné vazbě s přírodou a dobře věděli, co svědčí mlžům, jako jsou zaděnky nebo chionky. Rozsah, v jakém budovali „zahrádky“ ale vědce zaskočil. Pro tak rozsáhlé stavby byla nezbytná perfektní organizace práce. Jednoduché nebylo ani sestavit „časový harmonogram“. V některých místech je například dno při odlivu přístupné za celý rok celkem na pouhých 72 hodin. Právě do těchto krátkých období museli indiáni soustředit veškeré úsilí a sejít se na místě v dostatečném počtu, aby se stavbou co nejvíce pokročili.

Logo|foto:Český rozhlas

Cenné informace o způsobu, jakým byly tyto stavby využívány, získali vědci od dnešních indiánů. Zmínky o chovu mlžů na mořském pobřeží se dochovaly ve vzpomínkách seniorů, ale i v pohádkách a mýtech. Je například jisté, že indiáni sbírali malé mlže a nosili je do „zahrádek“. Tam měli živočichové příhodnější podmínky, rychleji rostli a lépe se rozmnožovali. Indiáni také pobřežní vody čistili od nánosů, v kterých to zaděnkám či chionkám nesvědčí.

Zdroj: American Antiquity, Dana Lepofsky