Lukáš Hejlík: Seriál je fabrika. Jsem hrdější na věci, které sám vymyslím

Z nekonečného „růžového“ seriálu prý odešel proto, aby si mohl dělat svoje věci. Aby se cítil svobodný a volný. „Nechybí mi ani angažmá v divadle. Seriál je fabrika, který můžete dělat navěky. Ale začal mi zvonit alarm: nezakysni v tom. Jsem hrdější na věci, které sám vymyslím.“ Podívejte se na celý rozhovor ve videu.

Nový kabát scénického čtení

Nejvíc si prý cení projektu LiStOVáNí. „Je to opravdu moje dítě, můj nápad.“ Jde o trochu jiné scénické čtení. „Vidíte divadelní představení, které se vlastně schovává za čtení. To diváci nečekají. Myslí si, že budeme jen číst, ale my se u toho hýbeme, hraje tam hudba, máme kostýmy i rekvizity. Atmosféra je tam opravdu dobrá,“ usmívá se spokojeně.

Představení trvají necelou hodinu. „Aby to lidi nepřestalo bavit.“ I dětem na školách se čtení líbí. „Vybíráme tituly, o kterých víme, že je sejmou. Je krásný vidět puberťáky, jak poslouchají.“ Často prý sedávají v těch nejvzdálenějších koutech. „A já to nechávám. Říkám si: O to to bude těžší, ale taky slastnější, když je dostaneme.“

Kde se mu líbilo

Projekt Gastromapa, do které zakresluje své oblíbené podniky, je pro Lukáše Hejlíka totéž, jako LiStOVáNí. „Je to koníček, který posouvám do podnikání. Líbí se mi, že mě moje koníčky živí. Dělám všechno stejně náruživě.“

Film k Lukáši Hejlíkovi nikdy nepřišel. „Je to malý český rybník, kam se pořád obsazují ti stálí. Ale bych byl rád. Nevím, jestli mě to potká, ale princové to už nebudou,“ směje se|foto: Adam Kebrt

Nepovažuje se za food kritika. „Chci jen přinášet dobré příklady, což u nás není moc časté.“ Projekt se týká bister a kaváren. „Je to můj nezávislej výběr. Že bych kvůli tomu načítal knihy, to ne… Nikdy nebudu nejlepší degustátor, ale chci říkat: Tam se mi líbilo. Myslím, že to do společnosti přináší pozitivní příklady.“