Němci sobě. Státní opera Praha vznikla před 130 lety pro potřeby a ze sbírek pražských Němců

29. leden 2018

Host do domu

Málokterá metropole se může pochlubit dvěma tak reprezentativními operními scénami jako Praha. Národní divadlo a Státní opera, dříve Nové německé divadlo, byly dvě instituce, které vzájemně souzněly.

Novorenesanční budova Státní opery Praha byla postavena před 130 lety. Narodila se jako Nové německé divadlo pro potřeby pražských Němců. „Češi si postavili Národní divadlo a Němci ho chtěli taky,“ vysvětluje hudební publicistka Jitka Slavíková.

Němci tehdy podobně jako Češi uspořádali sbírky a ve chvíli, kdy měli pozemek, začalo se se stavbou. „Ta byla svěřena vídeňské firmě Fellner und Helmer, která měla na svém kontě asi 50 divadelních budov po celé Evropě,“ popisuje Slavíková.

Šetřilo se na zázemí

Státní opera Praha|foto: Národní divadlo

„U nás vystavěla třeba divadlo F. X. Šaldy v Liberci nebo Městské divadlo v Karlových Varech, kde postavila i Grandhotel Pupp.“ Nové divadlo bylo postaveno v rekordní době necelých 20 měsíců a otevřelo se 5. ledna 1888. Na vybavení se nešetřilo, na rozdíl od šaten nebo zkušebních sálů.

„Ředitelé dokonce měli své kanceláře ve Stavovském divadle.“ Zahajovalo se Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští. „Premiéry se zúčastnili představitelé německého i českého politického a společenského života. Publikum prý tehdy sledovalo celebrity a na operu nebylo koncentrované.“

Budově Státní opery Praha bych přála, aby nebyla ostrovem mezi dvěma příšernými magistrálami.

Velmi přátelská atmosféra

Ředitelé Národního divadla a Státní opery František Adolf Šubert a Angelo Neumann si podle hudební publicistky Jitky Slavíkové nekonkurovali. „Atmosféra byla přátelská a inspirativní. Dokonce si půjčovali nástroje a instrumentalisty.“ A před společenskými událostmi se navzájem informovali, co budou mít na sobě.

Čich na talenty

Angelo Neumann nastavil uměleckou laťku hodně vysoko. „Měl nejen skvělý orchestr, ale taky zval velké osobnosti. Hodně cestoval, aby hledal nové tituly a osobně se seznamoval s hvězdami, které pak přivedl do Prahy.“

Prvním byl začínající Gustav Mahler a dalším Enrico Caruso. „Vystoupil v Praze 4x a jeho honorář byl tehdy 150 marek.“ Když ho pak Angelo Neumann chtěl za nějaký čas pozvat znovu, řekl si pěvec už o honorář 10 000 marek. „Takže Angelo Neumann mu řekl: Děkuji.“