Mají signál mimozemšťanů na svědomí komety?

„Wow!“ zapsal si Jerry Ehman na okraj papíru s výpisem radiových signálů za několik posledních dní.

A důvod radostné reakce? Patnáctého srpna 1977 ve 22 hodin 16 minut zachytával radioteleskop z observatoře Ohio State University po 72 sekund silný signál o kmitočtu 1420 megahertz. Radioteleskop přezdívaný „Velké ucho“ byl v té době zapojen do projektu SETI, v kterém vědci pátrali po mimozemských civilizacích. Vzrušení, které záhadný impuls z vesmíru vyvolal, bylo pochopitelné. „Wow! signál“, jak se začalo podle Ehmanovy poznámky signálu říkat, mohl být zprávou mimozemšťanů.

Radioteleskop „Velké ucho“ byl natočen na stále stejné místo na obloze. Různé části vesmíru se dostávaly do jeho zorného pole s otáčením Země. Doba, po jakou radioteleskop dokázal sledovat signál přicházející z jednoho místa oblohy, byla přesně 72 sekund. Signál z vesmíru proto mohl být i mnohem delší a „Velké ucho“ z něj zřejmě zachytilo jen část.

Kmitočet Wow! signálu odpovídá frekvenci, na jaké absorbují či emitují energii atomy vodíku – nejběžnějšího prvku vesmíru. Mohla si ji vybrat mimozemská civilizace jako kmitočet pro své poselství? Výhodou záření o této frekvenci je, že snadno proniká atmosférou. Pro zaslání zprávy na obyvatelné planety by se proto dobře hodila.

Astronomům se už nikdy nepodařilo podobný signál zachytit, a tak jeho původ zůstává záhadou. To ale neznamená, že by se vědci k „Wow! signálu“ nevraceli a nesnažili se mu přijít na kloub. Nejnověji se o to pokusil Antonio Paris ze St. Peterburg College ve studii zveřejněné v Journal of the Washington Academy of Sciences. Floridský astronom se domnívá, že zdrojem záření byla oblaka vodíku uvolněná z jedné či dokonce několika komet prolétajících kolem Země. Nabízí hned dva „podezřelé“. Prvním je kometa 266P/Christensen, druhým pak kometa P/2008 Y2(Gibbs).

Z komet se uvolňuje velké množství vodíku pod vlivem ultrafialového záření Slunce, které rozkládá zmrzlou kometární vodu. Vodíkový oblak se může za kometou táhnout na vzdálenost několika milionů kilometrů.

Podle Parise zachytilo „Velké ucho“ odezvu právě z takového vodíkového oblaku. Když si propočítal dráhu obou komet zpátky do minulosti, zjistil, že se obě tělesa 15. srpna 1977 nacházela přesně v místech, kde by radioteleskop Ohio State University zaznamenal jejich vodíkovou „stopu“. Obě komety byly objeveny teprve v posledním desetiletí. V roce 1977 pozornosti astronomů unikly a nikdo proto jejich průlet s Wow! signálem nespojoval.

Vysvětlila se tak desetiletí trvající záhada? To se už brzy ukáže. Kometa 266P/Christensen by měla stejným místem jako 15. srpna 1977 proletět opět 25. ledna 2017. Kometa P/2008 Y2(Gibbs) se do něj vrátí 7. ledna 2018. Astronomové budou připravení a budou sledovat „vodíkový signál“ obou komet.

Měření by měla také vyvrátit námitky skeptiků. Ti se podivují, proč by měly komety 266P/Christensen a P/2008 Y2(Gibbs) vydávat silný vodíkový signál, když u jiných komet astronomové nic podobného nepozorují.