Mechanismus z Antikythéry je možná o 100 let starší, než se čekalo

Před několika lety vědci, pracující v rámci projektu Antikythera Mechanism Research Project, doložili díky metodě rentgenové tomografie, že mechanismus sloužil jako zvláštní analogový počítač nebo jednoduché planetárium pro určování poloh některých nebeských těles. Jeho úkolem bylo například určovat data zatmění Slunce a Měsíce a možná i data konání olympijských her. Podle původního odhadu byl mechanismus obsahující minimálně 30 přesných ozubených koleček, pracujících v rámci různých soukolí, vyroben asi kolem roku 80-70 př. n. l. Zatím potápěči objevili a vědci zanalyzovali přes 80 zkorodovaných úlomků tohoto stroje.

Nedávno ovšem americký fyzik James Evans a argentinský historik vědy Christián Carman aplikovali v rámci analýzy přístroje další matematické metody. Dospěli k závěru, že mechanismus z Antikythéry byl možná sestrojen už kolem roku 205 před naším letopočtem. Podle studie, publikované v časopise Archive for History of Exact Sciences, se tak stalo 7 let po smrti slavného konstruktéra a myslitele Archiméda a v období, kdy ještě vládli poslední králové Babylonské říše.

Mechanismus z Antikythéry|foto: Giovanni Dall Orto

Právě díky rozpoznané funkci mechanismu, který uměl stanovovat okamžiky zatmění podle empiricky poznané starověké astronomické periody Saros, bylo možno celkem přesně určit historickou dobu, kdy mohl být stroj sestaven. Vědci zjistili, že sluneční zatmění v 13. měsíci na kruhu přístroje, který odpovídá periodě Saros, téměř jistě odpovídá pořadovému číslu 44 v rámci této starověké periody. Předpovídání za sebou následujících okamžiků zatmění by pak fungovalo nejlépe tehdy, kdyby měsíční úplněk v 1. měsíci na tomtéž kruhu odpovídal dvanáctému květnu roku 205 př. n. l., tedy kdyby tímto datem začínala sekvence předpovědí.

Z datace podle autorů studie plyne, že mechanismus z Antikythéry asi nemohl být postaven na základě řecké trigonometrie, která v té době ještě nebyla dostatečně rozvinuta. Někteří vědci také soudí, že v přístroji se odráží spíše aritmetika staršího babylónského stylu. Vědci nejsou ani jednotní v otázce, zda měl na konstrukci přístroje vliv již zmíněný Archimédes (či jeho dílo). Kromě babylónského stylu je zde také ve hře možný vliv řeckého astronoma Hipparcha, žijícího na ostrově Rhodos.

Během posledního roku navíc potápěči přišli díky moderním technickým prostředkům (třeba tuhému skafandru Exosuit) s řadou nových nálezů a informací z místa, kde vrak ztroskotal, tedy nedaleko ostrova Antikythéra v Egejském moři. Především zjistili, že naleziště trosek z vraku je mnohem rozsáhlejší, než se původně zdálo: má průměr asi 300 metrů. Potápěči nyní mohli operovat v hloubkách přes 50 až 100 metrů a vyzvedli další artefakty a kusy trosek. Podle velikosti kotvy byla loď asi 50 metrů dlouhá, což dělá vrak z Antikythéry největší ztroskotanou lodí období starověku.

Mezi nově objevenými předměty jsou například keramický stolní džbán, zdobená noha od postele, bronzový kroužek z lanoví lodi či dvoumetrový bronzový oštěp, který byl pravděpodobně součástí velké sochy válečníka nebo bohyně Athény. K této soše možná patřily i 4 velké mramorové sochy koní, objevené již dříve. Další zprávy mluví o zlatém prstenu a řadě amfor. Naleziště trosek navíc patrně pod vrstvou sedimentů skrývá další předměty a možná i další roztroušené součástky mechanického “počítače”.

Zdroje: Phys.Org 1, Phys.Org 2, Phys.Org 3, International Business Times, ScienceDaily, Times of Change, Scientific American, News.com.au, NBC News, IFL Science 1, IFL Science 2, Archive for History of Exact Sciences, BBC (Youtube), Antikythera Mechanism Research Project, ČRo Planetarium, ČRo Leonardo 1, ČRo Leonardo 2, ČRo Leonardo 3