Minifarma se zvířátky dětem na dosah

Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 u nás žije skoro 75 procent lidí ve městech. Třeba ve Velké Británii to je dokonce 90 procent. Není divu, že některé dnešní děti nemusely nikdy v životě spatřit živou kozu nebo ovci. Ani na vesnicích to přitom není o moc jiné, protože časy, kdy po dvorcích kvokaly slepice, a každou neděli byl na oběd králík, už jsou i na venkově dlouho pryč.

Aby rodiče a prarodiče svým ratolestem ukázali, jak vypadají domácí zvířata, jezdí čím dál častěji na návštěvu různých biofarem, minifarem a minizoo. Jednu takovou jsme nedávno navštívili i s mikrofonem Meteoru. Nachází se na Slovensku, v těsné blízkosti moravských hranic, v obci Lubina u Nového Mesta nad Váhom.

Maxi minifarma

Hned první dojem je, že minifarma je poměrně velká. Proč se tedy jmenuje „mini“? Není to kvůli velikosti areálu, nýbrž zvířat. „Jmenujeme se minifarma proto, že chováme miniaturní formy domácích zvířat. Tzn. mini kozičky, oslíčky, poníky, zakrslé králíky a podobně. Začalo to naším přestěhováním na venkov, tehdy jsme měli jednoho poníka, k němu záhy přibyla mini prasátka. Lidé se začali ptát, jestli se můžou podívat a na zvířátka si sáhnout, takže naše minifarma vlastně vznikla zcela přirozeně díky poptávce lidí,“ uvedla pro Meteor majitelka farmy Katarína Ježíková.

Farma vznikla v roce 2013 a dnes je v ní přes 100 zvířat. Návštěvnost v loňské sezoně přesáhla neuvěřitelných 40 000 lidí, především rodin s dětmi a dětských kolektivů. Na Slovensku do té doby nic podobného nebylo, proto takový zájem.

Když koza není ovce a slepice není sova

Děti se na minifarmě seznamují i s méně známými zvířátky. Mají tam mimi jelínky a dokonce malé bílé klokany. Překvapují majitelku farmy děti svou neznalostí zvířat? Prý ani ne. Naopak, nejvíce překvapení zažila, když zaslechla některé z rodičů a prarodičů. „Někteří si totiž často pletou kozy a ovce. Uznávám ale, že to je takový chyták, naše ovečky jsou hnědé nebo černé a na léto je stříháme, takže se můžou podobat kozám. Ale asi nejvíce mě dostal jeden pán, který naši bílou huňatou slípku hedvábničku svému vnukovi popsal jako sněžnou sovu,“ řekla pobaveně Katarína Ježíková.

Oblíbení jsou malí bílí a modroocí zajíčci s tak měkkou srstí, že se podobají oživlým plyšákům. Jako mezi svými se pak mezi dětmi pohybuje zcela ochočená anglonubijská koza.

Celý areál je oplocený a jednotlivé ohrady chrání dvojité branky, aby zvířata, mezi kterými se můžou návštěvníci zcela volně pohybovat, neutíkala. Děti nadšeně využívají možnosti na zvířátka si sáhnout a některé i nakrmit. Pro ovce a kozy jsou nachystané speciální senné granule, které je možné si v areálu zakoupit.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.