Mladečské jeskyně v 19. století vesničané rozebrali na krápníky. Pomohli tím ale archeologům

12 fotografií

Jeskyně pravěkých lidí

Mladečské jeskyně byly obydlené už dávno, přibližně před 30-40 tisíci lety takzvanou aurignacienskou kulturou člověka kromaňonského. Svědčí o tom řada nálezů, z nichž některé nemají obdoby v celé Evropě. Našly se zde kosterní pozůstatky jak tehdejších lidí, tak ulovených zvířat a výrobků z nich. Například oštěpy takzvaného mladečského typu mají dlouhé hroty vybroušené ze zvířecích kostí. Dalším unikátem je náhrdelník z dvaadvaceti provrtaných zvířecích zubů.

Odnepaměti byly známé pouze přední části jeskyně. Novodobé objevování hlubších prostor se datuje až od roku 1826. Lidé tehdy ulamovali krápníky, aby je prodali v Olomouci na trhu. Paradoxně díky tomuto vandalismu se o jeskyně začali zajímat odborníci. Prvním z nich byl kustod vídeňského muzea Josef Szombathy. Ten jeskyně zmapoval a nalezl první kosterní pozůstatky kromaňonců. O tom, jak tehdejší lidé jeskyně využívali, se však archeologové dodnes jen dohadují.

„Určitě některé části jeskyní byly obývány, buď trvale, nebo možná sezónně, jen přes zimu. Další jistota je, že byly rituálním pohřebištěm,“ říká geolog a speleolog Jaroslav Hromas, „jen lidských kostí tam bylo nalezeno přes stovku. A pak nálezy, které je doprovázejí: jsou to předměty rituálního charakteru, dary, které ti pohřbení dostali.“

Jisté je, že se využívání jeskyní v čase měnilo. Pravěk je poměrně dlouhé období. Nejasnosti panují také okolo vchodu do jeskyní: je možné, že pravěký vstup byl na stejném místě jako ten dnešní, nebo se pravěcí lidé pod zem spouštěli komínem s návrší, anebo komínem pouze shazovali kosti či nebožtíky.

Jak stabilní je jeskynní masiv?

Z geologického hlediska je zajímavé, že dnešní rovina Hané pod sebou skrývá hluboké geologické zlomy. Jejich pohyby doznívají dodnes. Jeskyně jsou následkem toho rozlámané do spletitého labyrintu, plného puklin a závalů. Většinu z této spleti objevili speleologové až v minulém století, pozůstatky pravěkých lidí v ní nenajdeme.

Stabilitu skalních útvarů hlídají jeskyňáři jednoduchým, ale účinným způsobem. Na určitých místech mezi skály rozmístili sklíčka a každý den kontrolují, jestli nejsou prasklá nebo vypadlá. Znamenalo by to, že se skála posunula nebo otřásla.

„Když nás před čtyřiceti lety začali dozorovat inspektoři báňského úřadu, tak nevěřili, že balvany, které visí nad hlavami už tisíce let, druhý den zrovna nespadnou,“ vypráví Jaroslav Hromas, „proto jsme z nařízení inspektorů na podezřelá místa instalovali skleněné pásky. Jsou to podložní sklíčka do mikroskopu. Pásky by při sebemenším pohybu praskly.“

Vzácně se taková věc stane, v minulosti k tomu došlo například v Koněpruských jeskyních. Odborníci v takovém případě podezřelý skalní kus buď strhnou, nebo vyztuží.

Krápníků ubylo, netopýrů ubylo... co zůstalo?

Rekordmanem Mladečských jeskyní je stalagmit zvaný Mumie. Je vysoký dva metry a v průměru má osmdesát centimetrů. Zajímavé je, že nad ním nevisí žádný stalaktit. Nastaly pochyby, jestli je krápník skutečně původní a jestli nebyl přenesen odjinud. Geologické sondy nejenže potvrdily, že jde o originál, ale také zjistily, že vedle něj dříve stával podobný exemplář, který však byl zničen.

Jedinými živými tvory v jeskyních (kromě jeskyňářů) bývají netopýři. Má je ve znaku většina jeskyňářských organizací včetně Správy jeskyní ČR. Netopýří jeskyně v Mladečských jeskyních mívala dříve ideální podmínky pro jejich pobyt: stálou teplotu 8-9 °C a žádné prudké proudění. Po zpřístupnění jeskyní se tu však objevil nepříznivý průvan a kvůli němu zájem netopýrů poněkud opadl.

Většinu krápníkové výzdoby Mladečských jeskyní odnesli lidé koncem 19. století. Řada krápníků dnes zdobí náhrobky na okolních hřbitovech. Právě tam si jich zřejmě všiml Josef Szombathy, když prováděl archeologický průzkum moravských jeskyní. Tomuto osudu však ušla Panenská jeskyně, objevená až v roce 1902. Ta je dnes považována za nejkrásnější část celého komplexu.

Mladečské jeskyně patří k největším v Evropě nikoli rozsahem nebo výzdobou, nýbrž bohatstvím archeologických nálezů. Zdejší objevy před deseti lety znovu prozkoumal americko-rakouský tým odborníků a došel k závěru, že zdejší lidé byli jednou z nejstarších forem moderního člověka (Homo sapiens sapiens čili kromaňonce). Přišli před více než 31 tisíci lety a zdejší pravěké sídliště bylo jedním z největších a nejsevernějších v Evropě.