Mladoboleslavský Král Lear v půli cesty, sice ambiciózní, ale ve výsledku průměrný
Městské divadlo v Mladé Boleslavi naplánovalo pro tuto sezónu několik shakespearovských titulů jako poctu alžbětinskému bardovi, od jehož smrti uplynulo 400 let.
Většina z nich nabídne netradiční pohled na slavného dramatika, jedná se o Shakespeara ve 120 minutách, zpracování jeho Sonetů či hra Ephraima Kischona Byl to skřivan. Sezónu ale odstartovali jednou z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara, Králem Learem.
Režisér Pavel Khek spolu s dramaturgyní Lenkou Smrčkovou zvolili překlad Martina Hilského a ke spolupráci přizvali své stálé spolupracovníky - scénografa Michala Syrového a kostýmní výtvarnici Agnieszku Pátou - Oldak. Na atmosféře představení se výrazně podílí využití hudebních nástrojů jak ve vizuální, tak zvukové stránce a hlavně živá zvuková stopa v interpretaci Václava Kořínka.
Údery či kopy do obrovského gongu rytmizují jednotlivé epizody příběhu Scénografie přitahuje pozornost právě tímto artefaktem umístěným na horizontu scény a prosvětleným tak, že vypadá jako skvrnité slunce (ostatně k podivným úkazům na slunci odkazují i slova hry). Na něm po celou dobu, co není na scéně, sedí šašek jako němý svědek dějů, probíhajících před jeho a našima očima. Dalším důležitým artefaktem je mapa, na níž na začátku Lear ukazuje, jak rozdělí říši dcerám a vzápětí ji rozhněván slovy Kordélie roztrhá. Poté se z nebe začne snášet záplava ušpiněných zmačkaných útržků papíru, jejichž množství na scéně stále roste. Vyvalí se z každé skříňky, kterou protagonisté otevřou. Symbolicky jasné trhání, drolení a naprostá devastace kdysi mocné říše…
Úplně první scéna se odehrává pod nápisy nad toaletami Ladies - Gentlemen Naznačuje to nejen spojení „nízkého“ a „vysokého“, ale také rozdělení na ženské a mužské myšlení, které hraje v příběhu důležitou roli. Samozřejmě, tento jednorázový, ale později již nevyužitý artefakt lze brát pouze jako efektní počátek, ale můžeme mu dle libosti přiřknout i další symbolické významy. Kostýmy připomínají oděvy současné společenské smetánky, postupně ale, stejně jako scéna podléhají zkáze. V této inscenaci ovšem zapomeňte na něhu a křehkost! Všechny tři ženy vypadají více jako divoké amazonky spíše nežli strážkyně rodinného krbu, a to překvapivě včetně Kordélie, u níž nezaznamenáme ani náznak soucitu, pouze strohou beraní tvrdohlavost. Zkrátka, zde se nacházíme na bitevním poli moci, o nic jiného nejde.
Veškeré vztahy jsou podřízeny vzájemnému soupeření, a pokud jde o náznak vztahu, místo lásky je tu sex, místo pochopení pragmatická vlídnost. I ti, kteří jsou tzv. na správné straně, nedokážou nebo nechtějí dávat najevo jakékoli kladné emoce. Vše je jaksi středověce chladné. Tím se u diváka dosahuje efektu, že vlastně nikomu nefandí. Zůstává podobně jako šašek trochu ironickým pozorovatelům dějů, které se před ním rozvíjejí. Mizanscéna, včetně nejrůznějších zvukových a světelných efektů tedy působí zajímavě, nicméně kamenem úrazu je to, jak se herci doslova perou se shakespearovským textem. Příliš jim nejde z pusy, a tak - což může být tak trochu z nouze ctnost - se podobají usmoleným současným politikům bez špetky charismatu.
Pro Petra Bucháčka se stal Lear pozdním dárkem k loňskému jubileu, ale zároveň horou, kterou jen stěží zdolává. I když můžeme poskytnout alibi v podobě zraněné nohy při generálce, jeho problémem je především interpretace blankversu. Z ženského obsazení - Goneril Lucie Matoušková, Regan Hana Marie Maroušková a Kordélie Sandra Černodrinská - se v souboji s veršem nejlépe daří zkušené Matouškové, z dalšího obsazení pak slizkému intrikánovi Edmundovi Jiřího Hájka. Jak již bylo řečeno, šašek byl zde pověřen úkolem tichého voyeura, a tak dává Radimu Madejovi dostatečný prostor pro mimoslovní improvizaci. Ivo Theimerovi se v roli Oswalda podařilo díky ironickému nadhledu nejen ve slovech, ale i chování získat pro svého malého záporáka pozornost diváků.
Zdejší Lear tedy zůstal kdesi na půl cesty k divákům. Při premiéře se sice herci a režisér dočkali ovací ve stoje, nicméně z pohledu diváka odjinud jde spíše o projekt, který je sice ambiciózní, ale ve výsledku průměrný.
