Na internetu se musíme začít bránit stejně jako ve fyzickém světě, říká bezpečnostní expert Jiří Bulan

Říká se, že rozvoj informačních technologií předstihl kognitivní schopnosti, že se lidé teprve učí s technologiemi pracovat a poznávat je. „Také právě v tuto chvíli poznáváme, že pokud se v digitálním prostoru nezačneme bránit, nebo pokud nezačneme užívat svoji identitu, ideálně nějakou identitu zaručenou třeba státem nebo třetí stranou, tak pokud se nezabezpečíme stejně jako ve fyzickém světě, můžeme se dostat do skutečných problémů,“ varuje Bulan.

Když si chcete třeba vytvořit falešný profil na Facebooku, je to velmi jednoduché – stačí založit e-mailovou schránku a stanete se někým jiným. „Hackeři, nebo skupiny, které působí v temnějším prostoru internetu, to velmi dobře vědí a velmi toho zneužívají. Vytvářejí celé skupiny tzv. botnetů nebo sítí, které jsou založené na falešných profilech, a tímto způsobem nás mohou velmi snadno ovlivnit.“

Bulan dává za příklad Estonsko, kde se v 90. letech posunuli dál a stát vydává zaručenou digitální identitu, což zjednodušeně znamená, že stát říká, že to jsme my. Přistoupí ale třeba firmy jako Facebook na to, že by sítě směli sdílet jen uživatelé s ověřenou identitou?

Pokud se budeme bavit o twitterových parodiích, můžeme se tomu zasmát, ale pokud tyto účty překročí určitou hranici, kdy už se jim nemůžeme smát a kdy třeba takové účty ovlivňují dokonce i prezidentské volby v USA, tak máme zásadní problém.Jiří Bulan

„Během několika let k tomu budeme muset přistoupit. Začneme stejně jako na Twitteru, kde jsou už nyní ověřené účty, které mají takovou malou fajfku. Dočkáme se toho, že to bude stejné i na Facebooku a že právě ten bude chtít, aby jeho uživatelé byli ověřeni, aby to byli skuteční lidé a aby nebylo možné sítě zneužívat v tak masivním měřítku,“ myslí si odborník.

Kritické myšlení a mediální výchova

Podle Bulana nemají v Estonsku dezinformační servery jako Aeronet a Sputnik moc šancí zapůsobit, protože je tam nikdo nebere vážně. „Oni vědí, co je Rusko zač, vědí, že informace, které pocházejí povětšinou z ruských zdrojů, jsou pro ně nedůvěryhodné, zatímco v česku jsem až překvapen, kolik lidí dokáže věřit informacím, které jsou prokazatelně jen jednoho původu, a to z Východu.“

Šíření takových zpráv se podle něho technologicky zabránit nedá, ale lidé se musí vzdělávat – v mediální výchově, cizích jazycích, aby si mohli informace ověřovat i v zahraničních zdrojích, v kritickém vztahu k technologiím a obecně kritickém myšlení. Dodává ale, že to bude běh na dlouhou trať.