Na výlety s novým číslem Naší přírody

4. červen 2015

Taky vás ptačí štěbetání hned po ránu táhne ven? Nedejte se tedy moc přemlouvat a nezapomeňte si přibalit nové číslo Naší přírody. Dozvíte se v něm mimo jiné, že i když se díváte a máte pocit, že nic nevidíte, tak přitom vidíte – jen se pozorovaný tvor umí krásně zamaskovat a chránit si tím život před predátory.

Pokud jste zahrádkáři, můžete se přidat k projektu Živá zahrada, bude se líbit vám i všem živočichům, kterým tím zřídíte nové bydlení. Budou mezi nimi určitě i ptáci, takže budete moci pozorovat, jak náročná je péče ptačích rodičů o nové pokolení. Snad jen mimo rodičů kukaččích, kteří přenechali výchovu svých dětí jiným.

A pokud byste nevěděli, kam se o víkendu vydat na výlet, nechte se inspirovat článkem o Hrubém Jeseníku či o putování po stopách posledního vysočinského vlka, bude to stát za to.

Ptačí rodiče a děti

Doba hnízdění je právě v plném proudu a tak při vycházkách do přírody můžeme narazit na upachtěné ptačí rodiče, kteří teď mají opravdu napilno. Aby své malé křiklouny vůbec uživili a uchránili je před vším zlem, celý den se ani na chviličku nezastaví. Není divu, že zatímco děti v jejich péči jen kvetou a rostou jako z vody, ustaraní, vyhládlí a ulítaní rodiče už doslova melou z posledního. A to mají ještě hodně práce před sebou. Jakmile totiž ptačí drobotina poprvé opustí hnízda a vrhne se do velkého světa, přijdou na řadu první krůčky, první klopýtnutí a nakonec i vytoužené létání. A představte si, že mnozí z rodičů tenhle kolotoč během sezóny roztočí ještě několikrát. Nic naplat, pud je pud a rodičovská láska bývá bezmezná.

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) sice tvoří páry, ale nekrmivá mláďata vodí a chrání už jenom samice. Typický zástup kachňátek za maminkou vídáme často. Všichni jsou v dokonale maskujícím zbarvení

Jak se zvířata maskují

V přírodě – stejně jako v lidské společnosti – zuří permanentní válka, a zda jedinec, či dokonce celý druh, přežije, závisí na tom, jak se přizpůsobí svému okolí a oklame či zastraší své nepřátele. I když nejsme přáteli polidšťování zvířecích vlastností, nutno přiznat, že při srovnávání způsobů, jakými se živočichové snaží uchovat svůj život, s tím, jak se o to samé snaží lidští válečníci, vyniknou četné paralely. Je však podivuhodné, že i před těmi nejmodernějšími vynálezy lidské vojenské techniky mají živočichové obvykle náskok mnoha milionů let.

Saranče modrokřídlá je – pokud sedí – opravdu těžko k nalezení. Její tělo je rozčleněno tmavšími svislými pásky, které z křídel přecházejí i na zadní končetiny, takže se v kamenitém terénu, který mají tyto saranče v oblibě, dokonale ztrácí

Nedotčené skály Hrubého Jeseníku

Toulat se hlubokými lesy nazdařbůh po pěšinkách, kde nikdo nechodí, šplhat na roztodivná opuštěná skaliska, překonávat hluboké strže a zažívat pocit dokonalé svobody pohybu. To vše lze zažít v severovýchodní části Hrubého Jeseníku, která nese název Medvědská hornatina.

Obsah čísla 3/15

Ptačí rodiče a děti / Alena Říhová
Jaro na lukách / Přemysl Pavlík
Jak se zvířata maskují / Hana a Vladimír Motyčkovi
Ohrožení broučí obři – vodní druhy / Mladen Kaděra
Je vaše zahrada živá? / Denisa Mikešová
Na svět přicházím podvodem... / Alena Říhová
Nedotčené skály Hrubého Jeseníku / Martin Janoška
Na stopě posledního vlka Vysočiny / Jaroslav Monte Kvasnica
Kambrium – exploze života / Lukáš Kukal
Hádeckými lomy za přírodou i dalekými výhledy / Jan Moravec
Divocí koně zachraňují modrásky / Dalibor Dostál
Školní „kecy“ aneb Co se dá najít v písemkách / Marek Velechovský
Poznáváme naše hřibovité houby: hřib rudonachový / Michal Mikšík

Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.

Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.

autor: Naše příroda
Spustit audio