Naši nezávodí, tak přejeme Čechům. Za Koukalovou a spol. přijela do Koreje rodina Mongolů
Biatlonistka Gabriela Koukalová a její reprezentační kolegové mají desetitisíce fanoušků a jejich sláva se šíří i daleko za hranice, třeba až do Mongolska. Na Světový pohár do Pchjongčchangu se za českými biatlonisty vydal manželský pár z Ulánbátaru.
Na stadionu během biatlonových závodů není plno, takže česká vlajka vyčuhující z hloučku bije do očí. Mává s ní Asiat, takže je jasné, že do Jižní Koreji to měl blíž než do evropských arén. Vlajka ale není jediným překvapením.
„Když mám českou vlajku, tak můžete česky,“ překvapuje plynnou češtinou fanoušek Cengun. „Dorazil jsem z Mongolska, ale v Česku jsem přes 10 let studoval na ČVÚT. Po revoluci v devadesátých letech. Mám tu manželku i otce. Ti česky umí taky.“
„Mongolové nezávodí, tak fandíme zemi, kde jsme studovali,“ vysvětluje Casral, Cengunova manželka, která v Praze studovala práva.
Potkat svojí životní lásku tisíce kilometrů od domova, a teď si tohle všechno připomenout máváním české vlajky na tribuně v Pchjongčchangu, to je až romantický příběh. A kam jinam měl pan Cengun svoji ženu Casral vyvést než na biatlon, který je teď takovým fenoménem.
„Teď je biatlon v Čechách slavný. Je to trend. Fandíme hlavně Gabriela Koukalové. V Mongolsku si o biatlonu povídáme jen se dvěma Čechy, když se sem tam sejdeme na pivo. Jinak je biatlon v Mongolsku velká neznámá,“ vysvětluje manželský pár.
V jejich rodině je ale biatlon vůbec nejoblíbenějším sportem, ale právě proto je prý tady v Koreji pro Cenguna k zbláznění to, že místní nectí jakási nepsaná pravidla, a i během střelby, kdy se potřebuje závodník koncentrovat, bubnují.
„Asiati na to moc nejsou. Začnou hrát a myslím, že bubnování strašně vadí v soustředění. Měli by počkat, jestli se trefí, nebo ne,“ dodává Cengun, v otázce fanouškovství takřka naturalizovaný Čech.
