Našli jste zraněné zvíře? Pamatujte, že nejvíc zvířeti škodí stres z člověka, radí odborník

„Kolem sedmé hodiny ranní se začíná s krmením, zároveň jedou výjezdáři na první výjezdy,“ popsal expert. „Krmení, příprava krmiva a čištění se opakuje až do desáté večer, občas i do půlnoci nebo do rána. A tak sedm dní v týdnu.“

Do stanice se dostanou především zvířata, které původně žijí v lese nebo na poli. „Nezachraňujeme psy, kočky, plazy nebo třeba ovce, to dělá v Praze městská policie.“

„Setkali jsme se prakticky se vším. Odchytávali jsme jelena lesního, jelena siku, měli jsme tu křečka polního, vydru říční, bobra evropského, nedávno jsme vypouštěli plchy.“

Podle Nejmana se zvířata běžně do Prahy stahují a nacházejí v ní azyl. „Pražané by si měli zvyknout na to, že zvířata tady žijí, tedy naučit se s nimi žít, a tak dojde i k méně kolizím s člověkem.“

„Mezi lidmi kolují velké mýty. Například to, že když sáhnu na mládě, tak ho matka už nevezme. Mateřský pud je ale silnější než cizí pach a matka se z 99 % ke svému mláděti vrátí. Nejhorší je, když lidé odeberou mládě a přivezou nám ho. Když pak známe lokalitu, tak výjezdař naopak umístí živočicha zpátky i s tím malým rizikem, že by se k němu matka nevrátila.“

„Lidé nám zavolají na naši pohotovostní linku a my, pokud je to nutné, pro zvíře přijedeme, nebo nám ho lidé přivezou a my se o něj postaráme.“

Nejman ale upozornil, že v mnoha případech stanice zvíře nepřijme, protože to považuje za zbytečné. „Když jde o mládě vypadlé z hnízda, které je ochmýřené, tak se domluvíme s lidmi, že jej dají na vyvýšené místo, aby na něj nemohly kočky nebo psi, a rodiče si ho najdou, dokrmí a třeba už za dva dny mládě létá.“

Záchranná stanice hlavního města Prahy v Jinonicích (2)|foto: Tereza Šťastná

Jak by se měl člověk zachovat, najde-li někde zraněné zvíře? „Udělá nejlíp, když zavolá. Stačí na linku 112, oni už k nám volajícího přepojí. My pak už po telefonu přesně řekneme, co má dotyčný v dané situaci dělat.“

Záchranář upozornil na důležitý faktor, na který člověk často zapomíná. „Když například najdeme srnčí zvěř zapadlou někde u plotu a podobně, tak radíme, aby šli lidé co nejdál, protože zvíře je stresované a dochází tak k daleko většímu zranění.“

Nejčastější důvod, proč zvíře nepřežije, je stres. „Když jdete do nemocnice, tak s nadějí, že vás tam dají dohromady. Volně žijící zvíře se v přírodě potýká s predátory a nás bere také tak. Jeho zabíjí ten stres, obava z toho, že ho usmrtíme a sežereme.“

„A bohužel jim nejsme schopni vysvětlit, že to neuděláme,“ konstatoval Václav Nejman.