Nebezpečné i užitečné sinice

Přemnožené bývají sinice na vodních plochách vždy zejména v druhé půlce léta, a to především v posledních letech v souvislosti se změnou klimatu. Leckdy se proto lidé domnívají, že sinice jsou něco nového, co v přírodě dříve nebylo. Jenže to je zásadní omyl. Sinice jsou archaické mikroorganismy staré odhadem 3,5 miliardy let!

„O době před 600 miliony let lze dokonce hovořit jako o věku sinic, protože tehdy šlo o dominantní organismy,“ uvedl v Meteoru doc. Martin Pivokonský z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR.

Sinice (nebo též cyanobakterie) mají velmi jednoduchou stavbu těla, jde o tzv. prokaryotické organismy. I díky tomu jsou schopny se přizpůsobit celé řadě extrémních podmínek. „Sinice je jednobuněčný organismus, podobně jako bakterie nebo klasická zelená řasa. Představte si oválek nebo kuličku, ve které jsou různé dílčí organely, drobná tělíska sloužící k zajištění životních funkcí organismu. Shlukují se do různých vláknitých struktur a kolonií,“ dodal odborník.

Produktivnější než tropické pralesy

Společně s vývojově pokročilejšími mikroorganismy, řasami, tvoří sinice tzv. fytoplankton, mikroskopické vodní organismy se schopností provádět fotosyntézu, tedy tvořit kyslík. „Lidé se často mylně domnívají, že největšími producenty kyslíku jsou tropické lesy, ty jsou ale ve skutečnosti až na druhém či třetím místě. Hlavní roli plní fytoplankton, hlavně tedy mořský,“ upozornil Martin Pivokonský.

Podle některých výzkumů právě sinice sehrály před miliony a miliony let nejdůležitější úlohu při vzniku kyslíkaté atmosféry a světa, jak jej dnes známe. V současné době se vyskytují sinice ve většině našich jezer, přehrad a rybníků po celý rok jako přirozená součást společenstva fytoplanktonu. Je popsáno několik tisíc druhů sinic ve zhruba 200 rodech.

Léky, barviva i zdroj energie

Kromě kyslíku produkují sinice celou řadu dalších látek, které se využívají například ve farmacii, jako zdroj biomasy k výrobě tepla a energie nebo k výrobě barviv. Přestože máme zafixovány sinice jako zelenou „kaši“ na rybníku, ve skutečnosti někdy hrají všemi barvami.

„Kromě zeleného chlorofylu obsahují sinice modrý fykocyanin a červený fykoerythrin. Ty jsou oproti chlorofylu mnohem citlivější, čili jsou schopny fotosyntézy i při nedostatku světla. To jaké také důvod, proč se sinicím v rybnících špatně konkuruje, jsou totiž schopné prosperovat i v místech, kde se jiným nedaří,“ dodal Martin Pivokonský.

Užitečné, ale i jedovaté

Jak je vidět, tak sinice mají mnoho pozitivních stránek. Jenže my si je vybavíme spíše ve zlém, když se kvůli nim nemůžeme vykoupat v oblíbeném rybníce. Sinice totiž kromě jiného produkují také toxiny způsobující svědění pokožky, vyrážky i zažívací potíže. A když se přemnoží, tak doslova zamoří celou vodní plochu.

Sinice dokážou na rybníku vytvořit nevzhlednou brčálovou kaši|foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Christian Fischer

Ovšem skutečný průšvih nastává, když se přemnožené sinice dostanou do nádrží sloužících pro pitnou vodu. Jednak při rozkladu nepříjemně páchnou a také mění barvu. Těžkou hlavu proto dělají pracovníkům úpraven vody.

„Sinice významně negativně ovlivňují technologický proces úpravy vody, jejich toxiny brání efektivnímu vyčištění. Když jedovaté látky ze sinic neodstraníme a následuje další hygienické zabezpečení vody, např. chlorem nebo jiným dezinfekčním činidlem, tak vznikají látky velmi toxické, říká se jim vedlejší produkty dezinfekce vody. Typickým příkladem jsou chloroform nebo halogenderiváty kyseliny octové,“ doplnil odborník.

Hygienici proto důsledně kontrolují stav vody. Pokud se při rozborech zjistí, že zdrojová voda obsahuje přespříliš sinic, musí se upravit čisticí technologie, například se změní reakční pH, zvýší se dávka činidla apod. „Problém je, že se za posledních 20 let sinice přemnožily, jsou mnohem častější a úpravny vod na to nejsou zcela připravené,“ uzavřel Martin Pivokonský.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.