Neblahé následky křížení bizonů

V dobách před západní expanzí obývaly severoamerické pláně desítky milionů bizonů prérijních (Bison bison bison). Na konci 19. století však byla jejich stáda zdecimována lovci natolik, že z celé populace zbylo jen malé stádo žijící v Yellowstonském národním parku a pět dalších stádeček, která měli v rukou soukromí farmáři. Necelou stovku zvířat se podařilo rozmnožit a během posledních 125 let se prérijní bizoni pozoruhodně zotavili. Trápí je ale problém, který u ohrožených druhů není nijak výjimečný: křížení s hojnějšími příbuznými.

V případě bizonů prérijních to byl domácí skot (Bos taurus). Někteří farmáři se v minulosti pokoušeli vytvořit nové masné plemeno a bizony, které měli ve svém vlastnictví, křížili s krávami. Tyto šlechtitelské pokusy selhaly, ale hybridi byli životaschopní. Výsledkem je, že ve většině dnešních stád bizonů najdeme jedince s malým množstvím kravské mitochondriální DNA. Podle nové studie je to velmi neblahé dědictví. Vědci z texaské A&M univerzity a jejich kolegové z dalších amerických institucí sledovali velikost víc než 900 bizonů, kteří žijí v tvrdých podmínkách kalifornského ostrova Santa Catalina nebo na mnohem pohostinnějších rančích Montany. V obou prostředích byla zvířata s kravskou mitochondriální DNA menší a lehčí než „čistokrevní“ bizoni. S největší pravděpodobností to znamená, že příměs genetické informace krav dlouhodobě snižuje životaschopnost bizoních stád.

Zdroj: Conservation Biology