Nečekaný meteorický déšť
Astronomy z celého světa doslova překvapil meteorický déšť, který nastal v pondělí 8. října 2012 večer.
V pondělí 8. října 2012 ve večerních hodinách došlo k neobvyklému úkazu – meteorickému dešti. Padající meteory patřily do roje Drakonid a okolo 18. hodiny našeho letního času se frekvence krátkodobě vyšplhala k více jak dvěma tisícům meteorů za hodinu. Kdybyste se v té době koukali na oblohu, spatřili byste v každé minutě asi 40 meteorů. Nečekanou událost ovšem nikdo nepozoroval očima – drtivá většina meteorů byla slabá a déšť by si tak vychutnal možná jen pozorovatel sledující oblohu opravdu daleko za velkými městy. Na zvýšenou aktivitu jinak klidného roje upozornila radarová pozorování z Kanady.
Šum na rádiových vlnách
Že se na obloze něco mimořádného děje, se astronomové dozvěděli od kanadské radio-meteorické stanice CMOR (Canadian Meteor Orbit Radar), která patří pod správu Univerzity ze Západního Ontaria. Jak meteory vstupovaly do atmosféry, vytvářely za sebou ionizační stopy elektronů, které vyzařují a jsou velmi dobře detekovatelné na rádiových vlnách. Meteorický radar je pak nejen zachytí jako silný radiový signál, ale díky své orientaci ke stopám meteorů je schopen určit i jejich směr a rychlost. Takto se pak poměrně snadno zjistí, že meteory patří ke stejnému roji. Z množství signálů vědci zároveň takřka okamžitě, v přímém přenosu, pozorovali vysoký nárůst aktivity roje až k jeho frekvenci nad dva tisíce meteorů za hodinu. Samotné maximum bylo ovšem velmi krátké. Zvyšování aktivity začalo být patrné okolo 17:30 našeho času a své nejvyšší aktivity roj dosáhl v intervalu přibližně deseti minut krátce před 19. hodinou. Po dalších necelých dvou hodinách už po roji nebylo ani památky.
Oblak z kometárního prachu
A co vůbec za meteorickým deštěm stálo? Prach z komety. Obecně platí, že za téměř každým meteorickým rojem stojí proud prachových částic zanechaný okolo Slunce prolétnuvší kometou, která při vypařování svého ledo-prachového jádra takto přicházela o povrchové vrstvy. Když Země takovým proudem proletí, částice padají k jejímu povrchu a při průletu atmosférou shoří. Aby došlo k meteorickému dešti, musí být oblak částic opravdu hustý. Nejčastěji tak déšť meteorů způsobí jakási zhuštěnina prachových zrnek v nerovnoměrném proudu tělísek, která se nachází buď přímo za kometou, nebo v místech proudu uvolněných kometou při jejím nejtěsnějším průletu kolem Slunce. Tyto zhuštěné oblaky pak rovněž pomalu putují a časem jsou rozmělněny slunečním zářením. Takový proces však trvá desítky i stovky let. Země má proto po průletu komety ještě relativně dost velkou šanci, že narazí-li do této části proudu po mnoha letech, stále může oblak vyprodukovat úžasné meteorické divadlo.
Zrnka z minulého století
V případě tohoto roje šlo o prach z komety 21P Giacobini-Zinner, která byla nezávisle objevena dvěma evropskými astronomy na počátku 20. století. Kometa se vrací ke Slunci vždy za necelých 7 let a její poslední průlet nastal v únoru tohoto roku. Svádí to sice k úvaze, že právě za tím stojí mimořádně zvýšená aktivita, ale není to pravda. Země totiž prošla dvěma oblaky, které za sebou zanechala kometa v letech1959 a1966. Zejména na vliv prvního z nich upozorňoval – a následně i dopočítal – známý ruský odborník na meteory Michail Maslov. Meteory totiž byly velmi slabé, což značí, že šlo o maličká tělíska, která velmi dlouho podléhala slunečnímu záření a od průletu komety se desítky let drolila.
Sláva z minulého roku
Pokud vám název roje nepřijde úplně cizí, není to jenom dojem. Meteorický roj Drakonid byl v hledáčku mnoha mezinárodních vědeckých expedic už v minulém roce. Právě na loňský říjen byla předpovězena vysoká aktivita tohoto jinak velmi klidného roje a pro neobvykle pomalé a zajímavé meteory se za jeho pozorováním mimo jiné vydalo i několik českých expedic. Jednu z nich tvořila i skupina vědců z Astronomického ústavu AV ČR, která cestovala za jasným počasím až do Itálie. Po strastiplné cestě za jasným počasím získala unikátní vědecký záznam od vizuálního pozorování po videa spekter meteorů. Bohaté výsledky z expedice se ještě stále vyhodnocují. O úspěchu expedice se můžete dočíst v článku na serveru České astronomické společnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
