Nejstarší zubařský zákrok
Před 14 000 roky odstranil pravěký zubař mladému muži část zkaženého zubu pazourkovým hrotem.
V roce 1988 nalezli italští archeologové pod skalním převisem Ripari Villabruna v Dolomitech nedaleko města Belluno pohřebiště z doby kamenné. Ležela tu kostra asi pětadvacetiletého mladíka. Nevíme, na co zemřel. Ale měl tvrdý život. Dokládají to zuby, které jsou zbroušené až na dvě třetiny původní výšky. Zčásti za to mohla tuhá strava plná hrubých nečistot. Zčásti lze špatný chrup připsat na vrub tomu, že si mladý muž zuby na pravé straně vypomáhal při práci. Sloužily mu jako kleště. Jeden ze zubů moudrosti se mu dokonce zkazil. Vědci popsali nález kostry v roce 2008 a zdálo se, že tím příběh mladíka z Villabruny končí.
Tým vedený paleoantropologem Stefanem Benazzim z university v Boloni se na zkaženou „osmičku vpravo dole“ podíval podrobněji a vědci užasli. Díra v zubu sice nese stopy po kazu, ale významnou část zkažené zuboviny někdo zcela cíleně odstranil. Detailní pohled pomocí elektronového mikroskopu odhalil stopy po nástroji, kterým dávný dentista zub pečlivě opracoval. To je velmi nečekané zjištění.
Je ošetření zubů staré jako lidstvo samo?
Pravěcí lidé otevírali zanícené zkažené zuby vrtáním kamennými nástroji už před 9000 roků. V této době si uměli s bolavým zubem tímto způsobem poradit například léčitelé žijící na území dnešního Pákistánu. Jen o něco mladší je první známá zubní plomba. V dnešním Slovinsku kdosi spravil pravěkému pacientovi zkažený zub včelím voskem už před 6 500 roky. Odstranění zkaženého vnitřku zubu z doby před 14 000 roky je ale bezkonkurenčně nejstarší známý stomatologický zákrok.
Ze stop na zubech je zřejmé, že pravěcí lidé používali k čištění mezizubních prostor párátka z nejrůznějších materiálů – od dřeva, přes kost až po pazourek. Jaký nástroj použil „zubař“ z Villabruny? Benazzi a jeho spolupracovníci testovali různé materiály a došli k jednoznačnému závěru, že tu ke slovu přišel malý, ale velmi ostrý pazourkový hrot. V dutině zubu se našly i stopy po jakémsi organickém materiálu. Vědci se ho pokusili analyzovat, ale na definitivní závěr jej neměli k dispozici dost. Za dost pravděpodobné však považují, že díru vzniklou po odstranění zkažené části stoličky vyplnil pravěký zubař také v tomto případě včelím voskem.
Pravěká vrtačka
Objev z Villabruny nabízí pohled na samotné počátky stomatologie. Z nálezů v Pákistánu vědci usuzovali, že lidé začali otevírat a čistit zanícené zuby vrtáním. Jako zubařská vrtačka jim posloužil jemný kamenný hrot připevněný k dřevěné tyčce. Kolem tyčky obtočili smyčku na tětivě luku, hrot nasadili na zub a taháním za luk pak dodávali vrtáku potřebné otáčky.
Nález z Villabruny popsaný v časopise Scientific Reports ale naznačuje, že nejstarší předchůdci dnešních zubařů pracovali s nástroji, které zřejmě vznikly úpravou párátek nejrůznějších typů. Zároveň je zřejmé, že už před 14 000 roky si byli naši předci jasně vědomi nebezpečí, jaké představuje zhnisaný zkažený zub, a uměli si s tímhle problémem docela dobře poradit. Jejich zkušenosti přišly vhod o pár tisíciletí později, když se první zemědělci začali pěstovat obilí. Potrava bohatá na škrob vytvářela spolu s nedostatečnou ústní hygienou dokonalé podmínky pro kažení zubů a následné komplikace. Na tom se od mladší doby kamenné vlastně tak moc nezměnilo.
Jen ordinace stomatologů už naštěstí vypadá úplně jinak než skalní převis Ripari Villabruna.
Zdroj: Scientific Reports
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
