Několikrát jsem váhal, jestli mám u hraní zůstat, přiznává Jan Šťastný

Před kamerou se Jan Šťastný pohyboval už v deseti letech v hraném televizním večerníčku. Další rolí byl rodinný seriál Jedno malé sídliště nebo filmy Mezi námi kluky a Za humny je drak. Po střední škole přitom plánoval vystudovat medicínu. Láska k divadlu ale zvítězila, a tak nakonec absolvoval pražskou DAMU.

Herectví je dost náročné povolání, fyzicky i psychicky. Člověku naskakují pochybnosti, několikrát už mě dostaly i do kolen a váhal jsem, zda mám u hraní zůstat. Na druhou stranu herec by nikdy neměl být spokojen, pochybnosti jsou vlastně svým způsobem důležité, protože mohou motivovat.

„To všechno je velká šťastná náhoda! Nebyl jsem ten, kterému už v kolíbce sudičky řekly ‚Z tebe bude herec‘. Na gymnáziu ve Zlíně jsem dělal amatérské divadlo. Tak trochu z hecu jsem šel ke zkouškám na DAMU, které byly oproti jiným vysokým školám dříve, v polovině roku. A ono se to ‚nějak‘ povedlo. Byl to takový kotrmelec, se kterým jsem ani moc nepočítal,“ vzpomíná.

Už jako student pohostinsky vystupoval na jevišti Národního divadla, kde po ukončení studia nastoupil do angažmá. V průběhu čtyř sezón zde hrál v pouhých deseti představeních, navíc vesměs v alternacích.

„V Národním divadle jsem se cítil svým způsobem dobře. Setkal jsem se s těmi, ke kterým jsem vzhlížel nebo s nimi třeba předtím pracoval v televizi. Se spoustou z nich jsme se opravdu spřátelili. Je nesmysl říkat, že do Národního chodí herec po třiceti letech, kdy se takzvaně vyhraje. Je to velice individuální. I v Národním divadle musí hrát mladí herci. Nicméně já jsem tam asi šel přece jen příliš mladý. Nebylo to přesně pro mě.“

Dlouholeté působení v Divadle na Vinohradech

Vstup do Národního divadla souvisel s blízkým vztahem Šťastného s profesorkou Janou Hlaváčovou, spolu později také naši první scénu opustili. V roce 1992 přijal angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působí dodnes.

Jan Šťastný se Simonou Postlerovou v inscenaci Divadla na Vinohradech Dvojitý agent|foto: Roman Černý

„Bylo to velmi těžké rozhodnutí. Stálo mě to hodně uvažování. Když jsem to šéfovi činohry Ivanovi Rajmontovi řekl, nebylo mi dobře.“

Jeho divadelní kariéra se na první pohled nezdá příliš pestrá, ale především v Divadle na Vinohradech má za sebou významné role, komediální i charakterní, klasická díla i moderní dramata.

„Já jsem roli v rámci angažmá nikdy nevrátil. Neumím si představit, že by došlo zkoušení takřka k premiéře a já bych řekl ‚Tohleto já prostě nemůžu‘. Když něco tvoříte, rozebíráte hlouběji a hlouběji, postupně k tomu získáte určitý vztah. To je vlastně podstata herecké práce. Musíte mít vztah k tomu, co děláte, v opačném případě je to na vás vidět. Divák si koupí lístek a nezaslouží si, abyste dával najevo, že třeba nemáte představení rád.“

Film tvoří ve Šťastného herecké kariéře zanedbatelnou položku, velké příležitosti získává především na televizních obrazovkách. Objevil se například v Životě na zámku, Zdivočelé zemi, Náměstíčku nebo Pojišťovně štěstí. Jan Šťastný se věnuje také dabingu. Převážně dabuje amerického herce Antonia Banderase. Jeho hlasem však promlouvá také Mel Gibson a Colin Firth.

„Herectví je dost náročné povolání, fyzicky i psychicky. Člověku naskakují pochybnosti, několikrát už mě dostaly i do kolen a váhal jsem, zda mám u hraní zůstat. Na druhou stranu herec by nikdy neměl být spokojen, pochybnosti jsou vlastně svým způsobem důležité, protože mohou motivovat. Musí však zůstat v té „zdravé“ rovině.“