Neobyčejná „škeble“ – Perlorodka říční a její tvrdý život

Perlorodka říční je sladkovodní druh mlže, který se v České republice vyskytuje hlavně na Blanici, Malši, nebo sporadicky v Teplé Vltavě na Šumavě. Na dalších místech v Česku už bohužel vyhynula, stejně jako například v Polsku. Její nároky na kvalitu prostředí jsou vysoké, rozmnožování velmi složité a úspěšnost toho, že se perlorodka dožije svých až 140 let, je velice malá.

Perlorodka říční se dožívá až 140 let. Ke svému vývoji potřebuje pstruha obecného, formu potoční. V České republice běží program na záchranu perlorodky říční, konkrétně na Šumavě, v oblasti tzv. Vltavského luhu.

„Perlorodky jsou druhem, u kterého se dospělosti dožívají asi jen dvě procenta mladých perlorodek, které se tak zvaně „narodí“ opuštěním žaber svých hostitelských ryb, u nás pstruhů,“ říká bioložka Správy Národního parku Šumava Eva Zelenková.

Vývoj perlorodky začíná tím, když samčí jedinec oplodní samičí perlorodku. Dík tomu se v jejím zárodečném vaku začnou vyvíjet takzvaná glochýdia. Když jsou dostatečně vyvinutá, samička je začne, v závislosti na teplotě vody, vyvrhovat ven. Tyto zárodky se okamžitě snaží uchytit především na žábrech pstruha, na kterém parazitují zhruba devět až deset měsíců. Když je dozrálá, tak se pustí a padá na dno, do kterého se zahrabává a pak už žije v tom dně, kde se dokáže aktivně pohybovat.

A to pomocí svalnaté nohy, připomínající spíše jazyk. Jedná se přitom o velmi malého tvora, tak půl milimetru velkého. V tomto prostředí žije 10 až 15 let a tato fáze je pro život perlorodky nejkritičtější a dochází tu k největšímu úhynu. Příčin může být mnoho – od přirozené úmrtnosti, přes nedostatek vhodné potravy, znečištění vody, nedostatek kyslíku ve dně nebo velké množství jemných splavenin až po mechanické poškození.

Zajímavost:

Kvůli stále se snižující populaci perlorodky říční musí být regulováno splouvání na Teplé Vltavě. Pokud klesne hladina řeky pod určitou mez, je možné splouvání úseku Teplé Vltavy buď s průvodci, nebo je úplně zakázáno.