Nové stopy vody na Marsu

Nové důkazy o přítomnosti vody na Marsu přinesly nedávno jak umělé družice, kroužící kolem něj, tak i vozítko Curiosity, pracující na jeho povrchu. Voda se pravděpodobně skrývá relativně blízko pod povrchem Marsu, a to jak v kapalné formě, tak i ve formě vodního ledu.

Měření z oběžné dráhy odhaluje pásy zmrzlé vody, ukryté pod povrchem Marsu

Přístroj REMS umí měřit atmosférický tlak, teplotu a relativní vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru a také intenzitu ultrafialového záření|foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Povrchem Marsu pronikající radar SHARAD z družice MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) prokázal, že ve středních areografických šířkách (zhruba mezi 30 a 50 stupni severní a jižní marsovské délky) se desítky metrů pod prašným povrchem Marsu nacházejí pásy zmrzlé vody. Tyto poměrně úzké pásy obsahují celkem asi tak velký objem ledu, jako kdyby byl celý povrch Marsu stejnoměrně pokryt ledovou vrstvou o tloušťce nejméně jednoho metru (jedná se o objem asi 150 miliard kubických metrů ledu).
Právě hustá vrstva prachu chrání vodní led před jeho jinak snadným odpařením do řídké atmosféry Marsu. Ledovcové útvary pod povrchem Marsu zachytilo sice už několik družic, ale do této doby nebylo jisté, zda nejde spíše o pásy tzv. suchého ledu, tedy zmrzlého oxidu uhličitého, který je dnes na povrchu mnohem běžnější než zmrzlá voda. Vědcům z dánského Ústavu Nielse Bohra se povedlo pozorovaná data, nashromážděná za dobu asi deseti let, vhodně zkombinovat s modelováním pohybu ledových mas.

Příznaky kapalné vody, které zjistilo vozítko Curiosity v Galeově kráteru

Vědci se domnívají, že Galeův kráter je dnem velkého vyschlého jezera, které bylo plné vody zhruba před 3 miliardami let|foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Curiosity má na své palubě komplexní měřicí přístroj, který je schopen zjišťovat mnoho podstatných parametrů prostředí v daném místě atmosféry Marsu. Jde o španělský přístroj zvaný REMS (Rover Environmental Monitoring Station), který umí měřit atmosférický tlak, teplotu a relativní vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru a také intenzitu ultrafialového záření. Také umí měřit teplotu povrchu Marsu, díky monitoringu infračerveného záření emitovaného povrchem. REMS zjistil, že svrchní půda Marsu v oblasti Galeova kráteru může být prosycena kapalným roztokem chloristanu vápenatého. Přítomnost této soli ve vodě však výrazně snižuje bod tuhnutí vody – kapalná voda pak může existovat i při teplotách výrazně nižších, než je bod mrazu (až do -70 stupňů Celsia). Nová měření z Galeova kráteru ukazují, že během zimních nocí, až do doby po východu Slunce, zde zřejmě dochází k tvorbě koncentrované kapalné solanky, která vzniká pohlcováním kondenzované vodní páry půdou. Podobné výsledky vycházejí i z měření ruského neutronového detektoru, registrujícího koncentraci atomů vodíku.

Předpokládaný denní a noční koloběh vody na Marsu|foto: Martín-Torres, Zorzano

Nový objev přichází jen krátce po zveřejnění fotografií pořízených sondou MRO (Mars Reconnaissance Orbiter). Ty ukazují dlouhé tmavé skvrny na úbočí Galeova kráteru, které vědci připisují právě prosakující solance - koncentrovanému roztoku anorganické soli ve vodě, která při teplotách, dosahujících za marsovského léta někdy i více než 20 °C, stéká po svazích dolů. Solanka by dokonce nemusela zamrzat ani během chladnějších měsíců.

Oblast oscilovala mezi vlhkými a suchými obdobími, kdy docházelo k usazování sedimentů|foto: NASA/JPL-Caltech

Rover Curiosity přistál před 3 lety uvnitř velkého Galeova kráteru a nyní míří k hoře Mount Sharp, která tvoří střed tohoto kráteru. Během své cesty rover zaznamenal mnoho důkazů pro hypotézu, že Galeův kráter je vlastně dnem velkého vyschlého jezera, které bylo plné vody zhruba před 3 miliardami let. Rover pořídil mnoho snímků struktur, vytvořených z vrstev jemných sedimentů, které se obvykle utvářejí na dnech jezer. Kráter má přitom přes 150 kilometrů v průměru.

Zdroje: Phys.Org 1, Phys.Org 2, Phys.Org 3, NASA JPL, Motherboard, Nature Geoscience, Guardian, University of Copenhagen, SEN