Novomlýnská věž v 17. století zásobovala vodou dolní část Prahy, dnes ji využívají dobrovolní hasiči

„Na mém dechu je asi znát, že jsme vyšlapali 178 schodů, což odpovídá sedmému nebo osmému patru v moderním domě,“ říká průvodkyně Milada Racková. Ano, vyjít sem nahoru byl celkem zápřah. Vodohospodáři to ale museli zvládnout každý den.

„Možná i několikrát za den, protože to neustále museli kontrolovat v tom nejvyšším patře. Tady byla jímka, neboli pánev, kde se shromažďovala voda a požérným potrubím byla zase spouštěna dolů, dřevěným potrubím pak rozváděna do kašen, případně do jednotlivých domů,“ vysvětluje Milada Racková.

Půdorys kamenné stavby vypadá, jako kdyby tu byly dvě věže vestavěné do sebe. Pro pěší je jen úzké tříramenné schodiště, které vede okolo dutého jádra. Právě v něm dříve bývalo vynášecí a požérné potrubí, kterým se rozváděla voda. „To znamená, že se voda pohybovala ve dvou rourách směrem vzhůru, vynášena řetězy."

Kamenná vodárenská věž stojí v Petrské čtvrti od začátku 17. století. Historie městského vodohospodářství ale sahá ještě dál. Když v roce 1348 vzniklo kopcovité Staré Město pražské, musel mít každý dům svůj vlastní zdroj vody.

„To byla ale voda pramenitá, která byla tvrdá a hospodyňkám se příliš nehodila na praní prádla nebo mytí, proto bylo zvláštní zaměstnání, profese tzv. vodáků, kteří nosili dvě ramena na zádech a na nich měli velké konve s vodou, kterou nabírali ve Vltavě a za poplatek roznášeli,“ popisuje průvodkyně.

Vodáky nahradilo dřevěné potrubí

Vodáky nahradil borovicový systém potrubí, který vodu rozváděl do kašen. Později se v Praze začaly stavět dřevěné věže, které fungovaly na stejném principu jako pozdější kamenné. Měly ale jednu nevýhodu.

„Velký problém dřevěných věží byl, že se v nich v zimě muselo topit, aby systém nezamrzal. A neopatrností samozřejmě velice často vznikaly požáry. Konkrétně u této věže víme, že shořela nejméně třikrát,“ říká Milada Racková.

Představitelé Prahy pak proto rozhodli, že na místě bude stát věž kamenná. Ta vydržela až do současnosti, stejně jako ostatní vodárenské věže, ale několik let chátrala. Dnes se o ni starají dobrovolní hasiči, kteří ji zároveň využívají k požárnímu cvičení.

„Je to pro nás výzva a možnost trénovat jak fyzickou kondici, tak zároveň dýchací techniku. Věž evokuje šero, polotmu, kouřmo, které bychom jako hasiči měli znát,“ dodává člen jednotky dobrovolných hasičů Libor Plt.