Oběd za 12 eur a michelinská hvězda. Bistro ve střední Francii zažilo své dva měsíce slávy
Nové vydání michelinského průvodce očekávají každoročně s velkým napětím tisíce restaurací. Jediná hvězdička jim může změnit život a přilákat spoustu nových hostů. V Bourges ve střední Francii je ale restaurace, která žádnou hvězdičku nemá a přesto se stala letos terčem pozornosti. Hvězdičku totiž dostala omylem.
Sympatická Veronique, majitelka bistra Bouche a Oreille, vzpomíná, že jednoho jarního dne poslouchala místní rozhlas a z něj se dozvěděla, že její bistro, kde stojí oběd kolem 12 eur, dostalo michelinskou hvězdu.
Chvíli se tomu smála, a pak si řekla, že to bude asi nějaký omyl. Omyl to byl, ale pro ni příjemný. Od toho rána totiž začaly zvonit telefony s žádostí o rezervaci.
Veronique vzpomíná, že to byl velký problém, protože její bistro není příliš velké a najednou nezbylo místo pro stálé klienty, kteří zde obědvali pravidelně. Jezdili sem televizní štáby, dostávala desítky žádostí o rozhovory, celé to prý trvalo dva měsíce.
V záři reflektorů
Buche a Oreille je bistro, kam se vejde odhadem tak dvacet pětadvacet lidí. Veronique pomáhají v kuchyni už jen dva lidé, kteří nestíhali, a i když se brzy ukázalo, že hvězdička patřila jiné restauraci se stejným názvem nedaleko Paříže, kde ale polední menu stojí 48 eur, zájem nepolevoval.
I dnes se mnozí v Bourges v tomto bistru zastaví jen kvůli tomu, aby zkusili kuchyni, která je zajímavá svou jednoduchostí a důrazem na kvalitní suroviny.
Veronique na své michelinské období vzpomíná s úsměvem. Říká, že díky tomuto omylu mnozí bistro objevili a ještě dnes sem chodí více lidí v porovnání se stejným obdobím před rokem. Na své kuchyni nic nezměnila, vaří prý pořád stejně a stálí klienti si jídlo pochvalují.
Veronique pochází z Bourges, ve městě vyrostla a vysoká gastronomie ji nikdy příliš nezajímala. Chtěla prý jen, aby jejím klientům chutnalo. Díky michelinskému omylu se ovšem stala místní hvězdou. V bistru si z ní dělají legraci a ptají se, kdy zase bude v televizi a jestli jim zamává.
Na oběd letadlem
Asi třicetiletý Michel mi z legrace říká, že už do bistra přestal chodit. Je to tu prý příliš drahé. Veronique po té hvězdičce zvýšila ceny, a on už si tu nemůže dovolit obědvat každý den.
Pak už vážně dodává, že také jeho kamarádi vzali povýšení bistra s humorem. Vaří se tu prý stejně dobře, atmosféra je tu vynikající a na návštěvníky, kteří se tu při příchodu pobaveně rozhlížejí, si prý už také zvykli.
Jeho kolega Patrick ovšem tvrdí, že to není pravda. Prý sem stále jezdí hodně Pařížanů, kteří chtějí obědvat v nejlevnější michelinské restauraci na světě. Přiletí prý na letiště v Bourges a k bistru dojedou taxíkem.
