Objevy z police

Popis nového druhu rostliny nebo živočicha si obvykle ve svých představách spojujeme s cestami do himálajských údolí, pralesů Papuy-Nové Guineje nebo s ponory do mořských hlubin. Ve skutečnosti leží mnoho nepopsaných druhů v depozitářích muzeí, universit či výzkumných ústavů. Vyplývá to z analýzy francouzských vědců vedených Philippem Bouchetem z Muséum National d´Historie Naturele v Paříži.její výsledky zveřejnil přední vědecký časopis Current Biology.

Bouchetův tým vyšel z náhodně vybraných šesti stovek nových druhů popsaných v roce 2007.
Prodleva, mezi sběrem exemplářů v přírodě a jejich zpracováním a popisem činila v průměru 20,7 roku. Nejčastější „čekací doba na polici“ byla kolem 12 let.

Jen málokdy je nový druh popsán přímo při sběru v terénu. Na to nemají přírodovědci obvykle čas ani podmínky. Proto putují neprostudované exempláře do depozitářů a staví se tam do dlouhé fronty „čekatelů na popis“. Pro zpracování obrovského množství nasbíraného materiálu, jeho utřídění, prostudování a případně i popis nových druhů se však nedostává kvalifikovaných odborníků ani finančních prostředků.

Nově objevená fosílie téměř kompletní čelisti dosud nepopsaného druhu Palaeonictis wingi.|foto: University of Florida, Jennifer Duerden

Někdy vědci s popisem nového druhu otálejí zcela vědomě, protože potřebují více exemplářů. U organismů vyskytujících se jen vzácně to může být problém. Vědec pak čeká na vytvoření potřebné kolekce exemplářů pro popis řadu let. Z výsledků analýz francouzských vědců ale vyplývá, že by v mnoha případech stálo za námahu poohlédnout se po chybějících exemplářích ve sbírkách jiných institucí. Nelze vyloučit, že skladují jeden či několik málo exemplářů a tamější vědci rovněž čekají, až jim pro kvalitní popis přibudou další. Velká prodleva mezi objevem a popisem nového druhu má neblahé následky. Často je publikován popis organismu, který už v přírodě vyhynul. Než vědci ohrožený druh popíšou, je na jeho záchranu už pozdě.„S popisy nových druhů musíme spěchat. Nové druhy mizí rychleji, než je stačíme pro vědu objevovat,“ říká Philippe Bouchet.