Obří černá díra v galaxii NGC 1277 a nejstarší indické železo

8. prosinec 2012

Kamčatská sopka proti vulkanologům, souboj vozítek o Měsíc a vodní led na Merkuru.

Sopka Ploskij Tolbačik na Kamčatce vyhnala ruské vulkanology z jejich vědecké základny, kterou zalily proudy žhavé lávy stejně jako blízký turistický tábor. Z vulkánu stoupá dým a sopečný popel se snáší na les i lidská obydlí až několik desítek kilometrů daleko. Nikomu se zatím nic nestalo. Ploskij Tolbačik, vysoký 3100 metrů, prý nepatří k nebezpečným sopkám. K jeho zatím poslední erupci došlo skoro před čtyřiceti lety.

V pákistánském údolí Svát objevili členové italské archeologické expedice nejstarší známé železné předměty indického subkontinentu. Více než tři tisíce let staré fragmenty se našly na pohřebišti v Udegramu, používaném ještě v předbuddhistické éře. Probíhaly tam zvláštní pohřební obřady – mrtví byli ponecháni v otevřeném hrobě a až po rozkladu těla částečně spáleni. Teprve poté se hrob uzavřel a označil náhrobkem.

Ke zlaté horečce se dá přirovnat snaha 25 soukromých týmů, které se uchází o cenu Google Lunar X Prize. Prémii 20 milionů dolarů získá tým, jenž jako první dopraví na Měsíc vozítko, které ujede aspoň 500 metrů a odešle na Zemi fotografie a video. Na ostatní dílčí úspěchy padne dalších 10 milionů. Mohl by mezi ně patřit například objev použitelného zdroje vody, který by měl pro budoucí Měsíčňany skutečně cenu zlata.

Měsíční vozítko Lunochod, které ve dvou exemplářích jezdilo po měsíčním povrchu na počátku 70. let

Vodní led se nachází i na Merkuru, přestože je tato planeta z celé Sluneční soustavy nejblíže Slunci a teploty na jejím povrchu stoupají i nad 430 stupňů Celsia. Do některých kráterů v severní polární oblasti však Slunce nikdy nezasvítí. Právě tam se podle zjištění americké sondy Messenger nacházejí velké ledové kapsy. Vědci předpokládají, že podobné je to i na jižním pólu. Tam ale sonda tak dobře nevidí.

Uprostřed galaxie NGC 1277 v souhvězdí Persea sedí tak obrovská černá díra, že vědci po jejím objevu strávili celý rok kontrolováním dostupných údajů, než v její existenci skutečně uvěřili. Supermasivní černá díra zabírá 14 procent hostitelské galaxie a je asi jedenáctkrát širší než je průměr oběžné dráhy Neptunu kolem Slunce. Není tedy divu, že její hmotnost odpovídá hmotnosti zhruba 17 miliard našich Sluncí.

Zdroj: ČTK

Vysíláno v Planetáriu č. 50/2012, 8. – 14. prosince.

Pravidelná rubrika Objevy a události se vysílá na začátku každého Planetária.

autor: frv | zdroj: ČTK
Spustit audio