Ondřej Konrád: Loterijní zákon platí i v internetové svobodě
Kdo brouzdává po internetu, mnohokrát se musel setkat se stránkami hazardních her nejrůznějšího druhu, které náhle odkudsi vyskočí. Bývají agresivní, hlučné, oslovují a také jsou dost urputné, podobně jako stránky s pornografií.
Nakonec ale „odkliknout“ přece jen jdou a člověk si s nimi nemusí dělat těžkou hlavu. Přesto je pozoruhodné, jaké množství se jich v kyberprostoru vyskytuje, a dá se lehce představit, jak někdo se sklonem k risku dokola opakovanou a vtíravou nabídku zkusí přijmout. I když takovému pokušení podlehne zřejmě jen minimum uživatelů sítě.
Zatímco lidé hazardu holdující nejspíš chodí na jisto, a za pár vteřin jsou u své záliby. Která se ale může snadno vymknout z rukou a přejít do závislosti i se všemi drtivými dopady. Léta pozorujeme boj obcí a městských částí s hernami, jichž bylo ještě před pár lety po celé republice obrovské množství, a ještě pořád je jich daleko víc, než bychom si představovali. Ale jistý postup v omezování přece jen vidět je.
Omezení svobody i zbytečnost?
S tím koresponduje také loni v létě přijatý a počátkem roku v platnost vstoupivší nový loterijní zákon, který se vedle „kamenných heren“ zaměřil i na internetový hazard. Konkrétně a ovšem zjednodušeně jde o to, že je sice povoleno provozování hazardních her také zahraničním subjektům, ale ty musí získat licenci vydávanou ministerstvem financí, které může blokovat jakékoliv webové stránky provozoven a zahraničních heren působících na českém trhu bez licence.
Což se se stalo předmětem poměrně bouřlivé diskuse a skupina senátorů, hovořících o možné cenzuře internetu, podala stížnost na tuto část zákona k Ústavnímu soudu. Jiní kritikové zase namítali, že zákaz nic neřeší, neboť si internetové sázení bezpochyby najde k uživatelům jiné cesty.
To je sice pravděpodobné, ale ještě to neznamená, že stát nemá nic podnikat proti internetovému gamblingu. Nebezpečnějšímu a hůře kontrolovatelnému, navíc provozovanému často ze vzdáleného zahraničí a tedy prakticky nedostižnému, mnohdy unikající zdanění a tudíž třeba i sloužící coby pračky nelegálních zisků.
A úředníci ministerstva financí uvádějí, že po zavedení zákona z českého trhu zmizelo zhruba 90 procent objemu, firmy se stáhly. Možná jen prozatím a v téhle chvíli právě hledají ony „jiné cesty“. Jestli budou úspěšné, se teprve ukáže. A zda se proti tomu případně dá opět něco dělat.
Citlivá věc
Zatím víme jen to, že Ústavní soud senátorské stížnosti nevyhověl, blokace nelegálních terminálů je tudíž i u nás nyní možná, podobně jako v řadě jiných států. Dodejme: jelikož se blokace týká výhradně internetového hazardu bez licence, jsou obavy o zásah do svobody kyberprostoru přece jen přehnané.
A jestliže se na „černé listině“ objeví nějaká firma neprávem, má k dispozici pojistku například v podobě správní žaloby. Jisté ovšem je, že bude muset ministerstvo postupovat obezřetně, protože otázka internetové svobody je značně citlivá. Nicméně loterijní zákon platí a internet měl doposud na hazardu značný podíl. O tom se diskuse vést nemusí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka