P. Stanislav Přibyl a P. Benno Beneš, 150 let poutního místa Filipov ve Šluknovském výběžku
„Budu rád,” když se dnešní povídání i hudební výběr v Telefonotéce stanou pozváním k návštěvě Filipova, letos právě 150 let existujícího poutního místa, které je sice „na konci světa“, ale mohlo by být „na začátku naší pozornosti.“
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
P. Stanislav Přibyl společně s pamětníky P. Benno Benešem, P. Zdeňkem Maryškou a Mons. Antonem Ottem, emeritním předsedou Sdružení Ackermann-Gemeinde, vytvořili svými vzpomínkami na Filipov a život ve Šluknovském výběžku v Telefonotéce atmosféru, která nás ubezpečila (jak vím z následných osobních reakcí posluchačů), že mnohým leží na srdci nejen budoucnost Filipova a dalších poutních míst, ale především mírumilovné soužití nás všech, ať mluvíme česky, německy, nebo kterýmkoli jiným jazykem.
A slibované hudební lahůdky, na něž se můžeme při poslechu záznamu Telefonotéky těšit? P. Stanislav Přibyl:
Mnohá mariánská poutní místa ve svém příběhu sdružují dvě oblasti víry v Boží intervenci do života člověka, který se někdy nachází v neřešitelné životní situaci: osobní setkání s Matkou Boží, která potěšuje a přináší poselství, a uzdravení. To je i případ Filipova, poutního místa, které spontánně vzniklo po těžko vysvětlitelném náhlém uzdravení tkadleny Magdaleny Kade v lednu roku 1866. Této dvojí myšlence odpovídá i výběr hudby.
Mariánský akcent zastupují litanie „Padre Boema“ českého barokního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského či „Cantata ad Montem Sanctum“ (tedy pro poutní místo Svatá Hora u Příbrami) méně známého českého skladatele Antonína Reichenauera. Nemohu zapomenout ani na mě milou Francii, snad jedinou zemi, kde se v modlitbě „Zdrávas Maria“ Panně Marii s rytířskou noblesou vyká (Je vous salue, Marie). Vybrané skladby Marcela Duprého jsou vlastně zapsané improvizace pro mariánské nešpory v pařížské katedrále Notre-Dame z 15. srpna 1919.
Druhé téma – uzdravení – je úzce spojeno pojmem hříchu a spásy. Salus v latině totiž znamená nejen zdraví, ale i spásu. Spása je potom záchrana před hříchem, který je v latině označen slovem debitum, znamenajícím hřích i dluh. Pláč nad hříchy, výzvu k lítosti a obrácení, která vede k uzdravení duše, ale i těla, nám dobře představuje jeden z Nářků proroka Jeremiáše, zhudebněný Janem Dismasem Zelenkou, českým barokním skladatelem stále většího světového věhlasu. Tuto skladbu jsem vybral v neposlední řadě proto, že s Filipovem je spojeno i dílo smíření v křesťanském duchu mezi Čechy a Němci, nazvané podle středověké německé básně Ackermann-Gemeinde. Jeremiášova výzva „Jeruzaléme, obrať se…“ oděná do hávu Zelenkovy hudby připomíná, že člověk má vždycky šanci začít na troskách vlastní zkázy nové dílo.
Radost z nalezeného zdraví nám přiblíží části z oratoria Job méně známého, avšak velmi nadaného rakouského skladatele Carla Ditterse von Dittersdorf, který je pochován v jihočeské Deštné nedaleko Jindřichova Hradce.
Patronem lékařů je archanděl Rafael, spolehlivý průvodce Tobiáše ze stejnojmenné starozákonní knihy. Poslední hudební ukázka je proto vybrána z díla „The Company of Heaven“ mého oblíbeného anglického skladatele Benjamina Brittena, které pojednává o andělech jako průvodcích člověka.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
