Píseň o zemi - portrét Hany Librové

Profesorka Hana Librová (narozená 1943) vedla až do roku 2003 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Významně tak ovlivnila několik generací ekologů a environmentalistů, především kolem Hnutí Duha a časopisu Sedmá generace.

Po čtenářsky oblíbených knihách Láska ke krajině? (1988), Pestří a zelení: Kapitoly o dobrovolné skromnosti (1994) a Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu (2003) publikovala v roce svých sedmdesátých narozenin esej s názvem Environmentální žal.

Thanatologie aplikované na krajinu

S tímto souslovím přišly americké thanatoložky Kriss Kevorkianová a Marie Eatonová. Thanatologie se zabývá žalem jako přirozenou lidskou reakcí na ztrátu.

Žal chápe jako emoční strádání, které zažíváme, když někdo, koho milujeme, zemře. Environmentální žal je tedy podmíněn láskou k živým tvorům či ke krajině.

Inspirace Mahlerem a Demlem

Profesorka Hana Librová v eseji připomíná i Píseň o zemi Gustava Mahlera, kde je vyjádřena představa věčné přírody, a konfrontuje ji s bezmocným zoufalstvím z utrpení zvířat a vymírání biologických druhů.

Z toho vychází koncepce dokumentu Aleny Blažejovské. Zazní v něm také verše Jakuba Demla na téma utrpení přírody, která žízní a strádá následky působení člověka.

Účinkuje Jiří Valůšek. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Radim Nejedlý, zvuková spolupráce Lukáš Dolejší.

Poslouchejte v sobotu 4. července od 18:30 na Dvojce, anebo pak až do 4. srpna 2015 ze záznamu v iRadiu.