Plazi v ohrožení a první zub dravého dinosaura z území České republiky
Okouni a oxazepam, nový druh mouchy z Podyjí a dávné stopy po dopadu velkého asteroidu v Austrálii.
Léky, které konzumujeme, se ve stopovém množství dostávají do odpadních vod, řek a nakonec i moří. Vědci prokázali, že i minimální množství oxazepamu, léku proti úzkosti, mění chování některých rybích druhů. Například říční okouni jsou sice pod jeho vlivem klidnější, ale zároveň se daleko více straní svých druhů, chovají se méně ustrašeně a častěji opouštějí bezpečné útočiště. Snadněji se tak mohou stát obětí predátorů.
Každému pátému druhu plazů na světě hrozí vyhynutí. Vyplývá to z vědecké zprávy, uveřejněné nedávno v časopise Biological Conservation. Nejhůř jsou na tom podle vědců sladkovodní plazi, zejména želvy. Plazi přitom hrají v přírodě velmi důležitou roli – mnozí z nich, třeba právě želvy, slouží odklízením uhynulých zvířat jako zdravotní policie, jiní zase, například hadi, udržují početní stavy drobných škůdců, zejména myší.
V Národním parku Podyjí na Znojemsku byl objeven nový druh mouchy, který nikde jinde nežije. Byl popsán podle jediného známého exempláře, získaného vědci docela náhodou před několika lety při hromadném odchytu hmyzu. Muška má křidélka dlouhá jen asi 2,5 milimetru a patří do čeledi koutulovitých. Podle entomologů obývá pravděpodobně především vlhké lesní porosty s dostatkem starých stromů a mrtvého dřeva.
Pěticentimetrový zub, nalezený před válkou na Švédských šancích v Brně-Slatině, je zřejmě prvním skutečným fosilním pozůstatkem dravého dinosaura z našeho území. Zub ze sbírek Masarykovy univerzity byl dlouho pokládán za pozůstatek teleosaura, mořského tvora podobného krokodýlům. Podle studie, jejímž autorem je brněnský student Daniel Madzia, patří malému dvounohému dinosaurovi, který žil na jihu Moravy asi před 160 miliony lety.
Podle australských expertů dopadl před více než 300 miliony lety, v karbonském období prvohor, na severovýchodě státu Jižní Austrálie velký asteroid o průměru zhruba deseti kilometrů. Prokázala to analýza křemenných zrn, získaných hluboko pod zemským povrchem. Vědcům se podařilo odhalit i pozůstatky samotného kráteru, který má podle nich v průměru přes 200 kilometrů. Tak velký náraz musel způsobit skutečnou katastrofu.
Zdroj: ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 09/2013, 23. – 25. února.
Pravidelná rubrika Objevy a události se vysílá na začátku každého Planetária.
