Po Sputniku slavili Sověti další prvenství. Veněra vstoupila do atmosféry Venuše před 50 lety

Sověti si misi na Venuši vybrali také proto, aby udrželi sovu sérii prvenství. A kromě toho se předpokládalo, že by na Venuši mohl existovat život.

První sonda k sousední planetě vyrazila už v roce 1961, ale mise Veněra 4 byla úspěšná až o šest let později. „Zaměřili se na Mars, zaměřili se na Venuši, ale technika, kterou měli v té době k dispozici nebyla na takové úrovni, aby zvládla velmi náročný meziplanetární přelet. V podstatě vždycky v závěru nebo v průběhu přeletu selhávaly elektronické systémy a vybavení té sondy, takže sonda se odmlčela,“ vysvětluje potíže, které sovětské pokusy provázely, publicista Pavel Toufar.

Od Země se úspěšná sonda odlepila v polovině června 1967 a k Venuši dorazila za čtyři měsíce. Šlo o tři a půl metru dlouhý válec se slunečními panely a kulovým pouzdrem pro sestup. To ale přežilo sestup jen do výšky dvaceti šesti kilometrů nad povrchem. Ukázalo se totiž, že Venuše je neuvěřitelně nehostinná.

Podle Pavla Toufara se sonda odmlčela jednak dílem toho, že sestupovala poměrně pomalu a vybily se baterie, ale také kvůli působení enormního tlaku, který na Venuši nikdo nepředpokládal.

Sověti přesně nevěděli, do jaké výšky se sonda dostala a někteří si dokonce mysleli, že dosedla až na povrch planety. Osud mise Veněra 4 osvětlili paradoxně Američané. „O den později - 19. října - proletěla kolem Venuše americká sonda Mariner 5 a nutno říci, že v tom roce 1967 došlo vlastně k první široké výměně informací z kosmického výzkumu mezi tehdejším Sovětským svazem a Spojenými státy, což bylo velmi slibné. A tehdy se ukázalo, že sovětská sonda skutečně nesestoupila až na povrch,“ říká Pavel Toufar.

Rusové se už přes deset let plánují k Venuši vrátit, ale kvůli finančním problémům má mise Veněra D obrovské zpoždění. Momentálně se s ní počítá až na rok 2025.