Počátky zemědělství popohnaly evoluci plevelů
Nejen zemědělské plodiny prodělaly na úsvitu zemědělství intenzivní proměnu. Na změnu podmínek zareagovaly i rostliny, které se vyvinuly v polní plevele. Některé už bez zemědělství nepřežijí.
Plevele snižují světové výnosy asi o desetinu a páchají tak každoročně na úrodě škody odhadované řádově na desítky miliard dolarů. Počátky této „metly polí“ zkoumají izraelští vědci pod vedením Ehuda Weisse z Bar-Ilanovy university v Ramat Ganu na archeologické lokalitě Atlit-Yam. Lidé tu žili před 9000 roky. Protože se od té doby s koncem ledových dob zvedly světové hladiny moří a oceánů, nachází se dnes pravěké sídliště několik metrů pod hladinou Středozemního moře. Díky tomu se tu dochovaly ve velmi dobrém stavu nejrůznější organické zbytky.
Výzkum Atlit-Yamu nabízí pohled na zemědělství po zhruba dvoutisíciletém vývoji. Zemědělci z této lokality pěstovali pšenici, ječmen, cizrnu, čočku a další rostliny. Kromě zbytků plodin tu vědci našli i velmi dobře dochované pozůstatky po nejméně 35 druzích plevelů. Už z toho je zřejmé, že některé rostlinné druhy se přizpůsobily podmínkám pravěkého zemědělství velmi rychle. A nejméně pět druhů plevelů už bylo adaptováno na podmínky zemědělství tak, že byly na obhospodařované plochy odkázány. Mimo ně nedokázaly trvale existovat. K těmto plevelům patřil například jílek mámivý nebo zapalička egyptská. Výsledky tohoto výzkumu nyní publikoval Weissův tým ve vědeckém časopise Vegetation History and Archaeobotany.
O počátcích zemědělství a rostlinách, které rostly na polích, se nejčastěji dozvídáme ze spálených zbytků připravovaných pokrmů. Příležitost ke studiu neporušených úlomků rostlin se naskytne jen zřídka. Vědci si samozřejmě nemohou být jistí, jestli pravěcí obyvatelé Atlit-Yamu nekonzumovali i rostliny, které my dnes považujeme za plevele. Na druhé straně je ale výživná hodnota těchto rostlin tak nízká, že jejich využití při přípravě pokrmů nebylo pro první zemědělce příliš lákavé. Zřejmě to tedy byly plevele už před devíti tisíciletími.
Rychlá adaptace plevelů na podmínky polních ekosystémů je ukázkou toho, že když se v krajině otevřou nové možnosti, obvykle se najdou druhy, které tyto nové ekologické niky rychle obsadí a přizpůsobí se jim. Některé plevele se například pozměnily tak, aby se více podobaly pěstovaným plodinám. Snížily tak riziko, že je zemědělci v porostu snadno odhalí a odstraní je. To je patrné například na jílku mámivém. V Atlit-Yamu našli archeologové zbytky rostlin, které vykazují některé rysy shodné s pšenicí. Jílek se tedy na polích poměrně rychle začal „maskovat“ za obilí.
Nevyřešenou záhadou zůstává míra škod, jaké páchaly plevele na polích pravěkých zemědělců. Vědci předpokládají, že zemědělci z Atlit -Yamu pěstovali na jednom pozemku směsku hned několika plodin. Pokud by jílek mámivý snížil výnos pšenice, pak by ostatní plodiny stále ještě dávaly tak velké výnosy, že by to pěstitel v celkové sklizni zřejmě příliš nepocítil. Monokultury – tedy pole osetá jedinou plodinou – zřejmě přišly ke slovu až o několik tisícletí později. Pro takové systémy pěstování zemědělských plodin představovaly plevele velkou komplikaci a pravěcí zemědělci zřejmě trávili dlouhé dny pletím svých políček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
