PODÍVEJTE SE: Britský trumpetista plní hudební sny. Dal šanci dětem z chudinských čtvrtí Ria
V jedné chudinské čtvrti v Riu de Janeiro byste našli zvláštní hudební školu. Vede ji Tom Ashe, britský trumpetista. Sám tvrdí, že není dobročinný typ člověka, jenže postupem času začal učit chudé děti a pak založil vlastní projekt. Jmenuje se Favela Brass a snaží se udělat z necelých tří desítek dětí muzikanty, kteří budou vládnout hlavně hře na žesťové nástroje.
Kolem stolu, nad kterým se suší prádlo, sedí čtyři malé holčičky. Podle instrukcí sympatického mladého muže s vousy a kudrnatými vlasy zkoušejí rytmus i melodie. Tom Ashe postupně holčičkám na počítači ukazuje noty. Zvládnout v první nebo druhé třídě notový zápis, to není legrace. Jenže tenhle sympatický mladík to s dětmi umí skvěle.
„Máme jednoho stálého učitele. Učím pět dní v týdnu žesťové nástroje a hudební nauku. Pak ještě platíme jednoho učitele bicích ze školy samby Vila Isabel. Kombinujeme totiž dechové nástroje a perkuse. Kromě toho máme i dobrovolníky, hlavně cizince,“ říká Tom Ashe.
Projekt Favela Brass nemá žádný stálý příjem a spoléhá tedy na drobné dary. Tomův dům je škola, jeho obývák je učebna. Teď dovnitř přicházejí čtyři děti. V rukách si nesou futrály. Všechny nástroje jsou darované z Anglie.
Na hudební nástroje by tu nikdo neměl peníze
„Když jsem hrál s kapelou každou neděli v jedné chudinské čtvrti v Riu, uvědomil jsem si, jaká je situace. Nástroje jsou drahé, clo na dovoz je obrovské a použité kusy se moc neprodávají. Pokud třeba rodiče chtějí, aby děti hrály na trumpetu, museli by vydat i 2 tisíce realů (v přepočtu asi 16 tisíc Kč, pozn. aut.). A to tady v téhle chudé čtvrti nikdo nemá,“ vysvětluje Tom.
Děti se mezitím připravují. Jedna dvojice bude cvičit na trubku a druhá jde na angličtinu v přilehlé místnosti. Po půl hodině si to vymění.
Dobrovolnice Nayana Kingová pomítá na stěnu obrázky a děti soutěží, kdo dřív ukáže na ten, který anglicky popisuje. Větší děti mají kromě hudební nauky i hry na nástroj zároveň výuku angličtiny.
Úžasné pokroky. Po roce už děti vymýšlejí vlastní aranže
„Kdyby třeba v budoucnu měly spolupracovat s cizinci, bylo by dobré, aby mluvily alespoň trochu anglicky. Ovládnout trubku a ještě navíc mluvit anglicky, to je pro ně tou nejlepší vstupenkou k lepšímu živobytí,“ myslí si Tom.
Děti ovšem dělají úžasné pokroky hlavně na trumpetu. Hrají teprve rok a pár měsíců, ale dnes už dokonce vymýšlejí aranže.
„S bráchou jsme zkoušeli doma a přišli na novou melodii, která zněla s tou hlavní do dvojhlasu. Přišli jsme za učitelem Tomem a jemu se to líbilo,“ popisuje devítiletá studentka Gabrielle, sestra dvanáctiletého Victora Huga.
Po hodině mi oba sourozenci ještě s desetiletou spolužačkou Lorenou a dvanáctiletým spolužákem Marcusem Viníciusem nadšeně vyprávějí, co mají rádi za hudbu a jak je baví učit se u Toma na trubku. A prý to není zase tak těžké.
Když běží v televizi telenovela, musí být doma ticho
„Jen když cvičíte vysoké tóny, to je občas náročné. A někdy si taky zraníte pusu. Takže si ji musíte dobře mazat rtěnkou,“ říká Gabriella, a kluci se kření. Prý raději používají kakaové máslo, rtěnka je podle nich jen pro holky.
„Mamka jen říká, že nesmím hrát po desáté hodině. Já bych chtěl, ale prý to ruší sousedy,“ líčí Victor Hugo. A Marcus Vinícius dodává, že u nich doma existuje snad jediné omezení: „Jediná chvíle, kdy to mamka nechce poslouchat, je, když dávají telenovelu.“
Ani sebenapínavější seriál nemůže zabránit těmto dětem, aby snily svůj hudební sen. Ten se přitom může díky jejich píli a pomoci od Toma a dalších kamarádů docela jistě stát skutečností.
