Podzemní labyrinty v pískovci
V obcích Hostěradice a Míšovice poblíž Miroslavi se v minulosti těžil písek a po této těžbě zůstalo velké množství podzemních chodeb, které se křižují v několika patrech nad sebou. První vznikaly údajně již před 30letou válkou. Dodnes jsou zachovány nápisy v němčině či švabachu z roku 1781 nebo 1807.
Labyrinty ražené v pískovci spíše než pozůstatek důlní činnosti připomínají úžasné dílo geniálního stavitele. Písek je béžový až žlutohnědý s tmavě rezavým až červeným nádechem a vytváří místy nádherné scenérie svádějící k vymýšlení všelijakých pojmenování.
Ve válečných dobách podzemní prostory často posloužily jako útočiště lidí či úkryt jejich majetku. Podle pověsti jsou zde prý uschovány zlaté varhany z hostěradického kostela sv. Kunhuty. V klidných dobách (a vlastně až dodnes) měly a mají některé části využití hospodářské, tj. nejčastěji jako sklepy, takže sem už není možné se dostat. Část podzemí je odříznuta navážkou, závalem nebo zazdívkou a není vyloučeno, že tam lidská noha nevstoupila už několik desetiletí či staletí.
Tyto nádherné labyrinty mají bezesporu hodnotu kulturně-technické památky. Bohužel jsou občas devastovány nebo jejich okrajové části slouží jako úložiště odpadků a možná, že někteří místní ani neví, co se jim skrývá za humny.
Pokud byste toto zajímavé podzemí chtěli navštívit, věřte, že někdy není vůbec jednoduché ho najít. Musíte se dobře dívat, kde se v zemi nachází třeba i nenápadný otvor; cesta do labyrintu často vede i přes opuštěné sklepení. Je také dobré vybavit se kvalitním světlem a mít s sebou i nějakou tu záložní svítilnu. Není rozhodně nic příjemného zůstat potmě a tápat neznámým prostorem. Co se týče teploty, je prostředí pískovcového podzemí podobné jako běžně přístupné jeskyně.
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací.
Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.