Praha 25 let na seznamu UNESCO: V centru je ghetto pro turisty a Pražané bydlí okolo, myslí si Boháč

Posledním velkým pražským střetem s Výborem pro světové dědictví UNESCO byla zřejmě v roce 2008 výstavba pankráckých mrakodrapů. Ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč uznává, že když se řekne Pankrác, mnoha lidem automaticky naskočí UNESCO.

Zápis na seznam UNESCO Praze přináší pozitiva i negativa: „Přínosem je, že je v elitním klubu, je to významná, prestižní věc, přináší to Praze poměrně velké zisky, ale zároveň to přitahuje do města velké množství turistů, které začíná být neudržitelné. V posledním roce sem přijelo 8 milionů lidí. Praha si s tím neví rady,“ myslí si Boháč.

Přínosem je, že je Praha v elitním klubu, je to významná, prestižní věc, přináší to Praze poměrně velké zisky, ale zároveň to přitahuje do města velké množství turistů, které začíná být neudržitelné.Ondřej Boháč

Dodává, že na jedné diskuzi padla otázka, co si o Pražanech myslí turisté? „Říkal jsem, že nic, protože se prakticky nepotkáváme. V centru je ghetto pro turisty a Pražané bydlí okolo. A to je špatně.“ Vzrůst návštěvnosti podle Boháče souvisí s členstvím v UNESCU.

Myslí si ale, že naším problém není ani tak členství, jako přístup k památkové péči: „Ta je významným veřejným zájmem a je nutné památkovou péči mít, ale vedle toho stojí jiné, neméně podstatné veřejné zájmy, jako je obytnost města a jeho fungování. Aby město bylo živé a lidé se v něm cítili dobře.“

Jako příklad uvádí pražský Albertov, který leží v památkové zóně, ale Karlova univerzita by tam chtěla vybudovat kampus pro studenty. Podle Ondřeje Boháče je potřeba vyvažovat různé zájmy – jak památkovou péči, tak v tomto případě to, že je veřejným zájmem, aby v centru města byli i studenti a univerzity.

Na závěr říká, že neexistuje univerzální návod na to, jak respektovat památky a zároveň vpustit do měst moderní architekturu – vše je třeba posuzovat místo od místa.