Pravda o Hotelu Rwanda? Slavný hoteliér uplácel důstojníky, tvrdí pamětnice
Hotel Rwanda – světoznámý film, který líčí největší genocidu od holocaustu. Hlavním hrdinou snímku o etnických čistkách je manažer hotelu Paul Rusesabagina, který zachránil 1268 Tutsiů i umírněných Hutuů, a proto je označován za rwandského Schindlera. Jenže vše se prý seběhlo docela jinak.
„Tatiana, manželka Paula Rusesabagina, mi pomohla. Jen díky ní jsem se dostala do hotelu Mille Collines,“ vypráví Yolande Mukagasana, 60letá žena, která jako jediná z celé své rodiny genocidu přežila. A to díky hotelu, který zná celý svět.
Válečné drama z roku 2004, které bylo navržené na Oscara, líčí události roku 1994 hlavně v hotelu Mille Collines. Filmovým i skutečným hrdinou byl podle režiséra hoteliér Paul Rusesabagina.
I obyčejný bazén zachraňoval životy
„Když jsem přišla, uprchlíci z řad Tutsiů i umírněných Hutuů se tu skrývali už dva týdny,“ vzpomíná Yolande Mukagasana. Povídáme si v jednom z nejznámějších hotelů světa. Vždy se sem sjížděli diplomaté i místní smetánka, podávaly se tu nejdražší koňaky, doutníky a míchané drinky. I dnes okolo bazénu dovádějí děti byznysmenů, politiků a zbohatlíků.
V osudných dnech roku 1994 však voda z bazénu zachraňovala stovky životů. „První, co si dodnes vybavuji, je množství uprchlíků, kteří tu byli. Měli takovou žízeň, že museli pít vodu z bazénu, dokud nebyl úplně prázdný,“ prozrazuje Yolande Mukagasana.
„Naproti tomu Rusesabagina bydlel v prezidentském apartmá a popíjel šampaňské. Jak mohl zachránit tolik lidí? Díky několika faktorům. Pro tehdejší režim bylo snadné ukázat právě na hotelu Mille Collines, že dokáže ochránit civilisty z řad obou etnik, tedy že nešlo o genocidu, ale o střety mezi ozbrojenými skupinami,“ zamýšlí se Yolande.
Musíme hledět do budoucnosti, myslí si adoptivní matka 21 sirotků
„Paul Rusesabagina měl také mocné přátele mezi důstojníky, které uplácel. Jeho srovnání s Oskarem Schindlerem hodně pokulhává a neodpovídá realitě,“ říká o muži, který díky svým kontaktům dokázal vzburcovat i Elysejský palác.
„Všechny moje sestry měly manžele z etnika Hutuů a všechny byly povražděny. Jenže jejich děti nemůžu odmítnout a zavrhnout je kvůli jejich krvi. Právě naopak. Celý národ musí být jednotný. Všichni jsme Rwanďané a je třeba hledět do budoucnosti, domnívá se Yolande Mukagasana, která se stala adoptivní matkou 21 sirotků.
Paul Rusesabagina, kterému bude v červnu 60 let, žije v Bruselu, kde založil i nadaci Hotel Rwanda pomáhající tisícovkám dětí bez rodičů.
