Před 30 lety explodoval raketoplán Challenger

„Start neprobíhal normálně už od samého počátku,“ vzpomněl v Magazínu Leonardo Milan Halousek z České kosmické kanceláře.

Na Mysu Canaveral byla také mimořádně velká zima, a technici měli starost o to, jak se technika při nízkých teplotách zachová.

Raketoplán vystartoval 28. ledna 1986, přesně 22 minut před polednem. Vše vypadalo v pořádku až do 73. vteřiny, kdy raketoplán asi ve výšce 15 kilometrů explodoval.

První trosky včetně kabiny s posádkou dopadly do moře už dvě minuty po výbuchu, poslední až o hodinu později.

Hlavní příčinu této celonárodní tragedie se podařilo zjistit už brzy po vylovení trosek: selhalo těsnění, na jehož nespolehlivost při nízkých teplotách upozorňoval i sám výrobce.

„Technickým důvodem bylo prohoření motoru. Pomocné raketové motory jsou sesazovány ze čtyř velkých kusů a zajištěny dvěma gumovými kroužky, které zajišťují, aby se plamen z vnitřku motoru nedostal na povrch,“ vysvětlil Halousek.

Za normální teploty tyto kroužky plamen měly udržet, ale jak byly podchlazeny, plamen se skrz ně dostal ven. „Bohužel v místě, kde šlehal k hlavní palivové nádrži. Došlo k uvolnění velkého množství tekutého vodíku a k velkému výbuchu.“

K poškození těsnících kroužku došlo i v předcházejících 12 startech raketoplánu. Ale až pro Challenger se tato součástka za necelých tisíc dolarů stala osudnou.

Bezpečnostní opatření na sebe nenechala dlouho čekat. „Kromě toho, že odešlo skoro celé vedení NASA odpovědné za start raketoplánu, tak do řady pozic se dostali lidé, kteří měli blízký vztah k technice spíše než k manažerskému rozhodování.“

„Samozřejmě došlo zhruba k pěti stům různým úpravám jak na vlastním raketoplánu, tak na hlavní palivové nádrži, na vypouštěcí plošině i dalších technologiích souvisejících se startem, včetně opatření pro zvýšení bezpečnosti posádky,“ připomněl tragédii z historie amerického vesmírného programu Milan Halousek.