Přivítejte jaro s Naší přírodou. Je tu nové číslo
Najdete v něm poslední díl seriálu o stopách, které nám v přírodě mnohé napoví o živočiších žijících v naší blízkosti, ohlédnutí za loňským houbařením, nahlédnutí do života divočáků a samozřejmě i zajímavosti ze života hmyzu, tentokrát je to kovařík rezavý.
Dozvíte se také, že i taková těžká technika, jako jsou tanky, může za určitých podmínek přírodě pomáhat, že není sýček jako sýček, anebo kam se vydat za konikleci nebo mečíky.
A až se počasí umoudří, nezapomeňte na pozorování ptáků, kteří se k nám vracejí z teplých krajů. Letošní projekt Jaro ožívá je poprvé zaměřen tematicky, a to na ptačí zahrady a balkony.
Po zvířecích stopách
V pokračování našeho stopařského minima se zaměříme na stavitelské umění živočichů a jejich „oblečení“. S trochou nadsázky by se dalo říci, že i zvířecí šatník podléhá módě. Jen si zkuste porovnat svatební šat kačera kachny divoké s jeho šatem prostým, a ani se vám nebude chtít věřit, že jde o toho samého ptáka. Také třeba zimní odění srnce se svou šedohnědou barvou výrazně liší od rezavě hnědé srsti letní. A to ještě nezmiňujeme šat juvenilní či immaturní, který převlékají ptáci během svého dospívání. Zkrátka, v přírodě to během roku vypadá skoro stejně jako v převlékací kabince obchodního domu s textilem, jen s tím rozdílem, že většina lidí části svých svršků v kabince nezanechá, zatímco zvířata je odkládají – většinou po malých částech – kde se dá. Tím nám dávají příležitost procvičit si své stopařské umění i na jiných objektech, než jsou šlépěje či zbytky potravy. A někdy je to pořádný oříšek.
Ze života černých rytířů
Prase divoké (Sus scrofa) je u nás poměrně rozšířené. V myslivecké mluvě je označováno jako černá zvěř, nebo jen divočák. Žije téměř nočním životem a tak často uniká pozornosti. Ovšem jeho život je velmi zajímavý.
Semenožraví mlsouni na šiškách
Možná jste již slyšeli o poněkud svérázné křivce obecné, která svým mohutným, hákovitě překříženým zobákem zručně otevírá šišky našich jehličnanů. Páčí jednu šupinu za druhou a vybírá z nich semena, kterými se živí (nejraději má smrková). Kolem nás ale létá spousta dalších ptáků, kteří si na semenech jehličnanů také rádi smlsnou. Jejich jídelníček je však mnohem pestřejší než jídelníček křivky, a tak je příroda speciálním „otvírákem“ na šišky neobdařila. Ptáte se, jak si s nimi tedy poradí? No je to docela prosté. Šišky některých jehličnanů (borovic, smrků a modřínu) se po dozrání semen otevírají samy a pěkně do široka. Semena z nich pak jednoduše vypadávají a vítr je roznáší po okolí. Malý mlsoun to dobře ví a právě na tento okamžik netrpělivě čeká. Přilétá v době, kdy otevírání šišek teprve začíná a jemu nastávají dočasné hody. Když jsou totiž semena uvnitř pootevřené šišky ještě zakotvena, stačí jen hlouběji zabořit zobák a laskominu má dřív, než ji vítr vezme s sebou...
Obsah čísla 2/15
Po zvířecích stopách – 3. část / Hana a Vladimír Motyčkovi
Život černých rytířů / Jaromír Zumr
Semenožraví mlsouni na šiškách / Alena Říhová
Kovařík rezavý / Mladen Kaděra
Dva ze zajímavějších houbařských nálezů v roce 2014 / Jiří Unar
V lese bahenních mečíků / Jiří Sladký
Úvod do pravěku Českých zemí / Lukáš Kukal
Divokou přírodou Krkonoš / Martin Janoška
Za rozkvetlými konikleci na Malhostovickou pecku / Jakub Hloušek
Není sýček jako sýček / Přemysl Pavlík
Tanky a offroady ve službách ochrany biodiverzity / Jan Moravec
Blíž přírodě v Ostravě… Rybník jak z jiného světa / Jan Moravec
Dům přírody Litovelského Pomoraví / Zuzana Janková
Rorýsi ve školách / Gabriela Dobruská
Školní „kecy“ aneb co se dá najít v písemkách / Marek Velechovský
Zaměnitelné houby: hřib moravský / Michal Mikšík
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.