Příživník, nebo žoldnéř?

Mravenci Sericomyrmex amabilis obývají jihoamerické pralesy. Nosí si do hnízda kusy listí a na nich pěstují zvláštní houbu, kterou se pak živí. Na jejich pilné práci se rádi přiživí mravenci Megalomyrmex symmetochus. Ti podnikají do mravenišť hostitelů masivní invaze. Zdaleka nejde jen o královnu provázenou několika málo dělnicemi, jak je to u podobných mravenčích parazitů běžné. V hostitelské kolonii pobíhají stovky dělnic cizopasného mravence. Proč se jejich invazi hostitelé nebrání?

Tým vedený Rachelle Adamsovou ze Smithsonova institutu studoval záhadu soužití mravenců Sericomyrmex amabilis z cizopasným vetřelcem Megalomyrmex symmetochus v pralesích Panamy. Pozoruhodné výsledky jejich bádání zveřejnil přední vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.

Kolonie mravenců Sericomyrmex amabilis čelí ničivým útokům loupeživých mravenců Gnamptogenys hartmani. Ti dokážou prolomit obranu mravenčí kolonie, pobít její dělnice a vydrancovat jak zásoby jedlé houby, tak i larvy a vajíčka poražených mravenců. Atak těchto mravenčích Čingischánů představuje pro mravence Sericomyrmex amabilis smrtelnou hrozbu. Mravenčí nájezdník často útočí ve stohlavých šicích. Domácí mravenci jim nedokážou ve vyplenění mraveniště zabránit.

Mravenci, mravenec, mraveniště|foto: Jakub Říšský

Právě v kritických momentech ataku loupeživých mravenců se ukáže prospěšnost trpěného příživníka Megalomyrmex symmetochus. Tito mravenci produkují toxický alkaloid. V „mírových dobách“ si s jeho pomocí drží od těla své hostitele. V dobách válečných – tedy při útoku mravenčích loupežníků – nasadí Megalomyrmex symmetochus svou chemickou zbraň na obranu mraveniště.

Domácí mravenec Sericomyrmex amabilis se brání tak, že se pokouší ukousnout útočníkovi nohu a tak jej vyřadit z boje či přímo zabít. Tenhle způsob boje není nijak zvlášť účinný. Obránci mraveniště při něm utrpí těžké ztráty. Kolonie hostící početnou populaci příživníků Megalomyrmex symmetochus jsou na tom při útoku loupeživých mravenců mnohem lépe. Pokud si může mravenec Gnamptogenys hartmani vybrat, pak útočí na mraveniště, kde se příživník nevyskytuje. Mravenčí Čingischán dobře ví, proč se „nakaženým“ koloniím vyhýbá. Příživnický mravenec nezůstává k útoku lhostejný a chrání kolonii svých nedobrovolných hostitelů. Používá k tomu svůj osvědčený jedovatý alkaloid. A vede si nadmíru zdatně.

Nejen že sám snáze odolává útočníkům, ale dokáže je velmi účinně hubit. Pokud loupeživý mravenec přežije zásah alkaloidem, nemá zdaleka vyhráno. Toxin přehluší jeho osobní pach a ostatní loupeživí mravenci ho přestanou vnímat jako příslušníka vlastního druhu. Toxin tak vnese do řad útočníků rozkol a ti se začnou vraždit navzájem mezi sebou (video). Role mravence Megalomyrmex symmetochus v hnízdě jeho hostitelů osciluje mezi dvěma zcela protichůdnými polohami. Není pochyb o tom, že je to příživník, protože žije na úkor mravence Sericomyrmex amabilis. Zároveň je ale hostiteli prospěšný a nabízí mu ochranu.

Mravenec, ilustrační foto|foto: Stock Exchange, Marcin Morawiec

Rachelle Adamsová přirovnává postavení cizopasného mravence k roli středověkých žoldnéřů, kteří se nechávali v mírových dobách vydržovat, aby pak v dobách válečných konfliktů chránili své chlebodárce. Řada vzájemně výhodných soužití mezi nejrůznějšími organismy začínala jako vztah parazita a jeho oběti. Teprve dodatečně uzavřela oběť s cizopasníkem evoluční příměří a do popředí vystoupily výhody jejich vzájemného soužití. Mravence Sericomyrmex amabilis a jejich parazity Megalomyrmex symmetochus vědci přistihli na půli cesty mezi jednoznačným parazitizmem a vzájemně výhodnou symbiózou.