Proč má Jižní Amerika tolik ptačích druhů?

19. září 2014

Vědci vyřešili letitou záhadu, proč jihoamerický kontinent hostí tak velký počet druhů ptáků a jak a kdy tyto druhy vznikly.

Mezinárodní tým vědců pod vedením Robba Brumfielda z Louisiana State University provedl rozsáhlý výzkum druhové diverzity jihoamerických ptáků a došel k několika překvapivým zjištěním. Výsledky bádání Brumfieldova týmu zveřejnil přední vědecký časopis Nature.

Neotropická oblast sahající od Mexika po Ohňovou zemi je domovem nepřeberného množství ptačích druhů. Žádná jiná oblast světa se jí v tomto ohledu nevyrovná. Vědci byli dlouho přesvědčeni, že nové ptačí druhy povstávaly v Jižní Americe poté, co je rozdělila změna přírodních podmínek. Takovou změnou bylo zcela jistě vyzdvižení And horotvornými procesy nebo ustanovení mohutných říčních systémů, jako je povodí Amazonky. Horstva, řeky a další geografické překážky rozdělí původní populaci jednoho živočišného druhu na dvě či více menších. Tyto populace už se nedostávají do vzájemného kontaktu a evoluce každé z nich probíhá odděleně. Postupem času se z nich mohou vyvinout samostatné druhy.

Nabízí se ale také alternativní modely vzniku nových druhů. Ačkoli tvoří překážky těžko překonatelnou bariéru, nebývají pro živočichy zcela neprostupné. Zvláště ptáci dokážou přeletět i na velké vzdálenosti. Živočichové se tak mohou dostávat do izolace od zbytku populace svého druhu vlastním přičiněním“ bez toho, že by se jakkoli změnily přírodní podmínky.

Ornitologové z Louisianské státní univerzity při výzkumu v terénu

Vědci analyzovali dědičnou informaci jihoamerických ptáků náležejících celkem k 27 vývojovým liniím. V každé ze zkoumaných linií se vyskytovaly blízce příbuzné druhy žijící na opačných stranách významných přírodních předělů. Vědci dokázali z velikosti rozdílů v dědičné informaci určit, kdy se původní populace rozdělily a nastoupily vývoj v nový druh.

Ukázalo se, že drtivá většina takových jihoamerických druhů vznikla v období pleistocénu, který začal před 2,6 miliony lety. V té době už byly jedny z největších jihoamerických bariér – horské hřebeny And a říční systém Amazonky – dávno „hotové“. To znamená, že druhové bohatství jihoamerické ptačí říše není důsledkem změny tamějších přírodních podmínek a tvorby nových bariér. Postarali se o to sami ptáci pohybem přes již vytvořené bariéry. Platí tu zásada, že čím déle druh žije u bariéry, tím větší je pravděpodobnost, že se mu ji podaří překonat a může dát vzniknout novému druhu.

Vzorky jihoamerických ptačích druhů v depozitáři Přírodovědeckého muzea Louisianské státní univerzity

Zdroj: Nature, Louisana State University

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio