Psí kompas

Tým českých a německých biologů pod vedením Vlastimila Harta z České zemědělské university v Praze a Hynka Burdy z University Duisburg-Essen odhalil, že k živočichům vnímajícím magnetické pole Země patří i domácí psi. Reakce na magnetické pole je patrná u psů při močení a kálení, kdy se zvířata staví tak, aby osa jejich těla mířila směrem sever-jih. Tato reakce podléhá jedné významné výjimce, která v první fázi výzkumný projekt bezmála zavedla do slepé uličky.

Jak uvádějí vědci ve studii připravené ke zveřejnění v předním vědeckém časopise Frontiers in Zoology, první analýza dat neprokázala orientaci těla psů při močení podle siločar magnetického pole. Pak si ale vědci uvědomili, že magnetické pole je poměrně často nestabilní. Často dochází ke kolísání jak v intenzitě, tak i ve směru jeho siločar. Výzkumníci proto porovnali zvlášť data získaná v době, kdy bylo magnetické pole Země stabilní, a v době, kdy došlo k jeho narušení. Výsledky nových analýz byly překvapivé. Při stabilním magnetickém poli zaujímají psi při močení a kálení takovou pozici, aby osa jejich těla souhlasila se směrem siločar magnetického pole. Zjednodušeně řečeno, stavěli se hlavou k jihu nebo k severu. Při narušeném magnetickém poli neberou psi na směr jeho siločar ohledy.

„Můžeme si to představit, jako když se člověk na výletě zastaví a podívá se do mapy. Pokud je mapa v daném místě nečitelná, je orientace podle ní nemožná,“ píší autoři ve studii. Podobně, jako se člověk nesnaží najít cestu podle nečitelné mapy, nepokoušejí se ani psi orientovat podle narušeného magnetického pole.

Logo|foto:Český rozhlas

Výrazná reakce psů na poměrně malé změny v magnetickém poli patří k největším překvapením, jež studie českých a německých zoologů přinesla. Z období s nenarušeným magnetickým polem pocházela pouhá třetina všech pozorování a vědcům se mohlo lehce stát, že by přehlédli výraznou psí reakci na stabilní magnetické pole. Snadno by se ztratila v „šumu“ pozorování z období, kdy je magnetické pole Země narušené. V závěru studie proto její autoři vyzývají vědce, kteří sledují reakci zvířat na magnetické pole Země, aby brali v budoucích experimentech v potaz údaje o stabilitě pole a, pokud je to možné, prověřili zpětně i výsledky svých minulých výzkumů. Je možné, že se výrazná reakce na stabilní magnetické pole ztratila v datech posbíraných při nestabilním magnetickém poli i v některých dalších experimentech.

Záhadou zůstává biologická podstata psího kompasu. Vědci zatím jen spekulují, zda psi vnímají magnetické pole některým ze svých smyslů – zda jej například vidí, slyší, cítí nebo nahmatají. Nevylučují ale ani možnost, že pes vnímá magnetické pole podvědomě a že je mu poloha těla ve směru siločar magnetického pole jednoduše příjemnější než jakékoli jiné postavení.