Quest: Malý kluk, přerostlý mazlíček a jeden dojemný příběh

V jistém ohledu je nejnovější počin japonského designéra Fumita Uedy spíš umělecký zážitek, samotná herní náplň je totiž velmi stereotypní. Přeskakujete přes překážky a obvykle se snažíte navigovat obřího tvora k nejvyššímu bodu na mapě. Podobně jako pes se i Trico, roztomilý kříženec psa, kočky a ptáka, postupně učí. Trico však nepatří k těm nejučenlivějším stvořením na světě.

Na první, pátý i padesátý pohled působí The Last Guardian jako hra, která měla vyjít na konci životního cyklu PlayStationu 3. Pro ten byla původně vyvíjena. Po technické stránce není ani zdaleka tak vyladěná jako její současníci. The Last Guardian trpí jedním zásadním problémem. Ani během 9 let dlouhého vývoje nedokázali vývojáři správně nastavit ovládání kamery. Celou hru projdete v nohách malého kluka Wandera, ale kamera se celou dobu upíná k Tricovi. To je obzvlášť nepříjemné ve chvílích, kdy se pohybujete v užších prostorách. A těch ve hře není málo. Jakmile se kolem vás začne kamera zběsile točit, protože Trico je neposedné zvíře, a vy nad kamerou nemáte téměř žádnou kontrolu, začnete přemýšlet, kam se těch 9 let vývoje podělo.

Nové Uedovo dílo není pro každého. Komu ale sedne, pro toho může být The Last Guardian srdcová záležitost. Je škoda, že vyšel zrovna letos, kdy je konkurence tak velká, že každý druhý titul může bojovat o ocenění nejlepší hry roku. Byť The Last Guardian dokáže být nesmírně frustrující, jsme si hru užili a doporučujeme ji všem, komu třeba nesedly letošní akční blockbustery. The Last Guardian je plný archaických herních prvků, ale taky silných emocí. Je cítit, že Ueda si do výsledné podoby hry nenechal příliš mluvit. Pohádka o klukovi a velkém zvířeti je prostě taková, jakou ji chtěl mít. 6 bodů ze 7.

Kromě The Last Guardian v novém Questu rozebíráme dvě velké herní akce – pompézní předávání cen pro nejlepší hry roku The Game Awards a novinkami nabitou slavnost PlayStation Experience.