Roboti by neměli vypadat jako lidé, tvrdí mediální psycholožka Konijnová

Někteří roboti už teď baví školáky, a nizozemští vědci například testují sociální roboty, kteří pomáhají osamělým seniorům. Tou pomocí je především komunikace hlasem.

Humanoidní belgický robot Zora měří na výšku asi 40 centimetrů, a za pohyby které zvládá, by se nemusel stydět ani zpěvák Michael Jackson. Tento belgický robot se už využívá v řade domovů pro seniory. Dovede předcvičovat, ale také dokáže s dětmi nebo seniory procvičovat například matematiku.

Zoru do prahy přivezla z Amsterodamu profesorka mediální psychologie Elly A. Konijnová, která uvedla na festivalu dokumentárních filmů Jeden svět snímek Pečovatelka Alice.

Dokument sleduje výzkum interakcí mezi prototypem robota Alice se starými osamělými lidmi. Hlavním úkolem robota je si se starými lidmi povídat a dělat jim společnost.

„My se v našem výzkumu zaobíráme především komunikací, proto je velmi důležitý obličej, oční kontakt, rozpoznávání řeči a správné zodpovídání otázek,“ vysvětlila profesorka.

Jak se ukázalo, starší lidé jsou v tomto ohledu tolerantnější k chybám i pomalejší odezvě robota. „Dokonce si z toho někteří dělají i legraci a říkají, že oni přece už také špatně mluví i slyší.“

Alice je prototyp sociálního robota, kterých je na světě zatím jen několik. Její hlava vypadá jako interaktivní panenka. Je schopná mrkat, smát se, navázat oční kontakt i mluvit.

„Ptá se seniorů, jak se mají, na jejich rodinu, pamatuje si jejich odpovědi, a na jejich základě dovede pokládat sofistikovanější otázky,“ charakterizovala dovednosti robota Konijnová.

Díky připojení na bezdrátový internet jim také pomáhá hledat nejrůznější informace. Zbytek robota od hlavy dolů se nesnaží realisticky imitovat člověka, a vypadá jako plastový robot pro děti. To je podle profesorky dobře.

Logo|foto:Český rozhlas

„Roboti by neměli vypadat přesně jako lidi, protože pak v nich vzbuzují podivné pocity. Pokud robot vypadá jako člověk, a pak je tam nějaká odchylka, vyvolává to určitý odstup. Jestli ale na první pohled poznáte, že to je robot, tak ho spíše přijmete, a budete překvapeni, když s vámi dokáže mluvit, a postupně si k němu vytvoříte vazbu.“

V dokumenty seniorky při prvním setkání s Alice nevypadají zrovna nadšené, ale při těch posledních je vidět, že i robota pohladí na rozloučenou, a nechají si i poradit, když si nemohou třeba vzpomenout na poštovní směrovací číslo.

Konijnová věří, že pečující roboti představují skvělou možost, jak pečovat o stárnoucí populaci. „Populace je čím dál starší, ale také osamělejší a nemocnější, a mladých lidí ubývá.“

„V poslední době se objevuje hodně pomůcek a technologií, které starým lidem ulehčují život, ale komunikace mezi dvěma lidmi je stále tou nejjednodušší možnou pomocí, na kterou jsme zvyklí. A když dokážeme vyvinot roboty, kteří to zvládnou, tak můžou hodně pomoci,“ říká Elly A. Konijnová.