Rubikova kostka má 40. Fascinující je, že zůstala úplně stejná, říká sběratel hlavolamů

Rubik pracoval s kostkou už před tím: používal ji bez barev jako pomůcku pro prostorovou představivost studentů. Po podání patentu se barevná kostka začala vyrábět i na Západě, a tak se Ernö Rubik stal jedním z prvních dolarových milionářů ve východním bloku.

Kdy naposledy kostku skládal sběratel hlavolamů a jeden z prvních členů české Mensy Jaroslav Fleberk?

„Poprvé jsem ji skládal v roce 1982 a naposledy asi před týdnem, kdy se mi rozhodila, ale nesložil jsem ji, jedna strana mi zůstala nepokořená. Buď to bylo víc prohozené nebo víc zamíchané. A možné je, že člověk víc zapomíná,“ odpovídá s úsměvem.

Rekord ve skládání rubikovky je asi 5,5 sekundy. Panu Fleberkovi to prý trvá také pět a půl, ale minuty: „Dovednost skládat se prodlužuje s věkem a jednak s tím, jak člověk netrénuje.“

Ke složení kostky je potřeba prostorová představivost, matematická kalkulace a trénink. Hlavolam po rodičích teď „zdědily“ jejich děti.

„Starší okolo čtyřiceti padesáti let už aktivně neskládají, protože prsty nejsou tolik hbité a možná i mozek si chce odpočinout. Špičkoví jsou mezi 12 až 18 lety – špička u nás jsou patnáct šestnáct let staré, dá se říct, děti, ale v tomto případě většinou už studenti nějaké střední školy,“ tvrdí Fleberk.

Fascinující podle něj na kostce je, že zůstala úplně stejná.

„Čtyřicet let něco navrženého nepoznalo žádnou změnu, má 3 x 3 x 3 a máte ji složit nazpátek. Jsou různé obměny, takže je například kostka s dírami nebo kostka 4 x 4, 5 x 5, 6 x 6 až 8 x 8, jejíž skládání už je v hodinách.“