Ryby vidí barevně

Ryby žijící ve velkých hloubkách se velmi špatně zkoumají. Nelze je totiž jednoduše vylovit nad hladinu. Kvůli velkým změnám tlaku by přechod stovek metrů k hladině nepřežily. „Celé tělo ryby je přizpůsobeno velkému tlaku a po přechodu na hladinu by se jí nevratně poškodilo, v zásadě by zkolabovalo do beztvaré hmoty,“ uvedla v Meteoru dr. Zuzana Musilová z Přírodovědecké fakulty UK, která se hlubokomořským rybám podrobně věnuje.

Ryby z velké hloubky je možné bez poškození získat pomocí tzv. tlakového akvária, kdy rybu vyloví ponorka nebo robot a v uzavřené nádobě ji vyzvedne nahoru. Vědci pak mohou prozkoumat mikroskopem sítnice rybích očí, ještě větší poznatky ale přinášejí detailní rozbory rybího DNA.

Ryby vidí!

„Sluneční světlo proniká do 1000 metrů pod hladinu, ale slunce není jediným zdrojem světla, z hlubokého moře známe také světélkování organismů, tzv. bioluminiscenci, kdy organismy samy vytvářejí světlo. To, že ryby vidí, lze celkem snadno odvodit už od pohledu. Mají zvětšené oči i jiné adaptace, které umožňují přijímání minima světla,“ vysvětlila Zuzana Musilová.

Geny barevného vidění

Všichni obratlovci využívají během dne a dobrých světelných podmínek k barevnému vidění čípky v sítnici oka. Pokud je šero, zajišťují vidění tyčinky, které jsou až 10 000 násobně citlivější. Díky nim za tmy vidíme, ovšem černobíle. „Na rozdíl od nás ryby mají několik druhů tyčinek, díky kterým za šera vidí a vidí pravděpodobně barevně, což je unikátní,“ doplnila Zuzana Musilová.

Hlubokomořské ryby je těžké ulovit a pochopitelně také vyfotit. Jednou z výjimek je mořský ďas (Lophius piscatorius), který žije v hloubkách v rozpětí od 20 až do 1000 metrů pod hladinou|foto:Český rozhlas

Vědci na to přišli důkladným studiem genů světločivných buněk v oku ryb. „U hlubokomořských ryb nacházíme opakovaně zmnožení genů pro světločivné buňky v tyčinkách. Když se u jednoho druhu nachází více tyčinkových proteinů, z nichž každý má jinou citlivost, tak je pravděpodobné, že by ryba mohla mít plnohodnotné barevné vidění,“ dodala dr. Musilová.

Jisté to samozřejmě není, protože ryb se nezeptáme a testování jejich chování, kdy by měly za úkol rozlišovat jednotlivé barvy, je také těžko představitelné. Jejich genetická výbava ale o schopnosti vidět barevně svědčí.

Jedno očko navíc

Některé ryby mají zrak vylepšený ještě jinými fígly – třeba dvěma druhy očí. „Mají oči s čočkami orientovanými vzhůru, odkud přijímají zbytky slunečního světla, a ještě k tomu malé postranní očko, které směřuje ke dnu, od nějž přijímá světélkující záblesky organismů,“ popsala přírodovědkyně.

Tomuto malému očku se říká „zrcadlové oko“. Nemá čočku, ale jen odrazivou vrstvu, od níž se odrážejí paprsky směrem na malou přídatnou sítnici. Vlastně takové malé odrazové sklíčko.

Krátkozraké ryby

Rybí oko je podle dr. Musilové orientované na blízko, nikoliv na dálku jako u lidí. „Ve vodě se světelný signál šíří na mnohem menší vzdálenost než ve vzduchu. Světelný záblesk může být vyfiltrován po několika desítkách metrů. Voda pohlcuje světlo i ve velmi čisté vodě,“ doplnila přírodovědkyně.

Na blízko ale vidí ryby ostře, na rozdíl od nás, my pod vodou nezaostříme. „To, že my vidíme neostře, je dáno tím, že se mění index zlomu. Když vyndáme rybu na hladinu, tak ona samozřejmě taky vidí rozmazaně,“ uzavřela dr. Zuzana Musilová.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.