Sahara plná zeleně a jezer
Písek, horko a mrtvá krajina, to je dnešní obrázek rozšiřující se africké Sahary. Přitom docela nedávno, před pár tisícovkami let, byla Sahara nádhernou zahradou plnou jezer, řek a divoké zvěře. Jak to víme? Pohled tisíce let zpět umožňují vesmírné družice.
Příspěvky Meteoru 30. 9. 2017
01:52 Evoluce člověka i dnes
11:34 Paroží jelenů jako chlouba i zbraň
21:02 Kouření a rakovina
25:44 Hurikány v Atlantiku
35:00 Zvířecí obyvatelé Tater
46:23 Co se skrývá pod pískem Sahary?
Podívat se pod hory písku je možné jen omezeně. Například radarem to jde asi 20 metrů pod povrch. Jenže abychom zjistili, co se skrývá pod saharským pískem, museli bychom odkrýt mnohem mocnější vrstvu, až 300 metrů. To samozřejmě jen tak možné není. K pohledu pod povrch a navíc tisíce let zpátky vědci používají gravitační data z vesmírných družic.
„Z parametrů gravitačního pole odvozujeme různé anomálie a další aspekty. To nám umožňuje nepřímo se dostat pod zem,“ vysvětluje v Meteoru prof. Jaroslav Klokočník z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Není to tak, že by družice „viděly“ pod povrch, ony spíše zaznamenají změny zemské gravitace. V podstatě jde o to, jak moc jsou kde přitahovány k povrchu, když nad ním prolétají a z toho se dá odvodit, co je pod ním.
Takto se podařilo týmu prof. Klokočníka odhalit, že se v Antarktidě pod silnou vrstvou ledu zřejmě skrývají dvě velké sopky. V případě Sahary šlo o to, potvrdit už dříve vyslovená zjištění geologů a geofyziků, podle nichž se tam dříve nacházela rozsáhlá jezera.
Ráj na Zemi
Data z družic skutečně pomohla ověřit, že na místě dnešní mrtvé krajiny plné písku byla kvetoucí země s pobíhajícími velkými zvířaty a spoustou jezer. Celé oblasti dnešního Čadu, Mauritánie, Libye a Egypta tak mohly připomínat rajskou zahradu. Ještě překvapivější je, když si uvědomíme, že to zřejmě není tak dávno.
„Například dnešní jezero Čad je takovým mělkým chudáčkem, ale před nějakými pěti až deseti tisíci lety bylo zřejmě mnohem větší a hlubší. Mělo rohlíkovitý tvar délky asi 800 km, šířky 200 km, hladina byla v nadmořské výšce 320 metrů. Geologové to poznají podle sedimentů, my jsme to potvrdili pomocí gravitačních dat z družic,“ dodává prof. Klokočník.
Podobně překvapivě zní zjištění, že africký veletok Nil tekl v minulosti jinudy a i kolem něj se rozprostírala obří jezera. „Je pravděpodobné, že v jižní části, kde je dnes Násirovo jezero, byla určitá odbočka toku doleva, díky gravitačním datům víme, že tam kdysi dávno mohlo být rozsáhlé, několik set km dlouhé a asi 150 m hluboké jezero,“ uzavírá prof. Klokočník.
Sahara je největší poušť světa. Rozlohou 9 269 000 km² zaujímá téměř stejnou plochu jako Čína nebo USA. Rozkládá se od severoafrického pobřeží Atlantského oceánu až k pobřeží Rudého moře na území 10 států (Egypt, Libye, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Mauritánie, Niger, Čad, Mali a Súdán).
Plocha, kterou Sahara zaujímá, má zhruba tvar lichoběžníku o délce 4500 - 5500 km ve směru západ-východ a šířce 1500 - 2000 km od severu k jihu.
Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.