Se šípkovou omáčkou, nebo se zelím? V Česku se přemnožili divočáci

25. únor 2016

Divočákům se v Česku daří až příliš dobře. Dostatek potravy, mírné zimy a absence perdátorů jim prospívají. Černá zvěř je modelovým příkladem velkého savce, který se po dlouhé přestávce, kdy byla jeho populace cíleně vyhubena, znovu stal součástí české přírody.

Na pomoc s vysokými stavy divokých prasat přichází zákon: od ledna je povoleno černou zvěř také lovit. Otázkou je, zda a jak tento krok může pomoci.

„Divoká prasata se vyskytují blíž a blíž centru metropole,“ potvrdil v Magazíniu Leonardo Václav Nejman z organizace Lesy hlavního města Prahy.

Před několika lety zástupci této organizace s pomocí policie prováděli odchyt divočáka, který proběhl v neděli dopoledne skrz celou Prahu. „Prase uteklo z lesů v Troji, a zachyceno bylo až ve Strašnicích.“

Nová vyhláška rozšířila lov černé zvěře i na období od poloviny ledna do konce července, tedy dobu, kdy se dříve divočáci lovit nesměli. V minulých letech přitom počet ulovených prasat na českém území přesáhl 160 tisíc kusů.

Vysoký stav české zvěře podle Miloše Ježka z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity ovlivňuje také stavy zajíců, koroptví, bažantů a dalších druhů.

„Prase divoké je poměrně významným predátorem na zemi hnízdících ptáků a menších obratlovců. Největším problémem současnosti jsou samozřejmě škody na zemědělských porostech,“ tvrdí expert.

Nesmíme ale opomíjet i pozitivní roli divokého prasete v ekosystému. „Divočák je relativně užitečný v lese. Narušuje rytím půdní povrch, a dochází k lepšímu zakořenění nebo ujímání semenáčků a stromů. Částečně funguje i jako biologická ochrana proti některým druhům škůdců.“

Rozrytá půda po nájezdu divočáků v Sokolově

Nové opatření rozšiřující lov může pomoci zejména v konkrétních oblastech, kde žije opravdu početná populace prasat.

Výzkumy České zemědělské univerzity ukázaly, že divočáci se oproti některým mysliveckým předsudkům zdržují na poměrně malém území.

„Označili jsme divočáky GPS obojkem, dnes už jich máme označeno více jak 20 v různých částech republiky. A můžeme říci, že divočáci jsou věrni svému území, k přesunům téměř nedochází, žijí na území od 500 do 3 tisíc hektarů.“

Přesto problém může představovat výskytu divočáků u měst, kde se lovit nesmějí. Divočák si velmi dobře uvědomuje, ve kterých místech je člověkem pronásledován, a kde ne.

„Například poblíž mají lidé problémy zajet do dvora s autem, protože divočáci bez hnutí stojí před branou, psi štěkají, a oni si z toho nic nedělají. Ale o dvěstě metrů dál už jsou obezřetnější, protože tam už ví, že jsou loveni. Já sám jsem jich ulovil zatím 22 kusů,“ říká Václav Nejman.

autoři: Tamara Kocourková , oci , sed
Spustit audio