Seriál Civilizace: Všeobjímající nepřítel - chemie v 1. světové válce
Velká válka přepsala dějiny válečnictví. Jeden ze zásadních zlomů přišel v 18 hodin 22. dubna 1915. Tento den vstoupil do historie jako začátek moderní chemické války.
Dubnový seriál jsme se Zdeňkem Polčákem z Vojenského historického ústavu věnovali počátkům využití chemie, politickým úmluvám, vývoji chemie pro válečné účely, ale také vývoji ochranných pomůcek pro lidi i zvířata. Mnohé zajímavosti se můžete dozvědět také přímo v Armádním muzeu Žižkov Vojenského historického ústavu v Praze na výstavě V zákopech 1. světové války.
Veřejné mínění
Není možné říct, že chemie začíná být využívána až během 1. světové války. Různé pokusy nacházíme napříč historií prakticky od počátku lidského bytí, ať už vzpomeneme na různé otravy apod. Už v plánech Leonarda da Vinci objevíte granát s arsenikem a práškovou sírou, stejně tak objevíte různé zprávy o vyrábění dýmů ke zmatení nepřítele. Němci nebyli první, kteří použili ve velké válce chemii, prvenství patří Francouzům, kteří už během srpna 1914 použili puškové granáty se slzným plynem, které využívala policie k rozhánění demonstrací.
Přesto to byli právě Němci, kteří prolomili dosavadní vědecké poznání, které do té doby neumožňovalo dostat žádanou látku v potřebné koncentraci na konkrétní místo. V té době už existovaly úmluvy o nepoužívání chemických zbraní nebo zakazující používání střel rozšiřujících dusivé či škodlivé plyny, které podepsala řada zemí, ale na počátku ještě vojáci neuměli novou zbraň využít takticky a snad ani pochopit všechny důsledky, které sebou nový způsob války přináší.
Podobně na tom byla také veřejnost. Někteří využívání chemie vítali, jiní odmítali. Rovněž stránky novin zachycují dva pohledy proti sobě stojících stran. Například Národní listy po útoku 22. dubna 1915 otiskly článek s tímto textem:
„Ve zprávě stěžuje si velitelství anglického vojska, že na straně německé bylo proti všem zákonům civilizovaného válčení používáno při opětném dobytí výšiny 60 jihovýchodně od Yper střel, které vyvinují dusivé plyny při vybuchnutí. Jak vysvítá z německých úředních vyhlášek, používají naši odpůrcové už po několik měsíců tohoto válečného prostředku. Očividně tedy soudí že to , co jest jim dovoleno, nemůže býti nám přiznáno… Vývoj německé vědy chemické nám přirozeně dovoluje, abychom používali mnohem účinnějších prostředků než nepřátelé…ostatně není správno odvolávati se na zákony válčení.
Německé vojsko nevypaluje žádných střel, jejichž jediným účelem jest rozšiřovati dusivé nebo jedovaté plyny a plyny, které se vyvinují při vybuchnutí německých střel, třebaže pociťují se mnohem nepříjemněji než plyny z obyčejných francouzských a ruských nebo anglických střel dělových, nejsou přece tak nebezpečné, jako tyto. Také vyvinovali kouře, kterých používáme při boji z blízka, nejsou nikterak v rozporu se zákony válčení. Nejsou ničím jiným než zvýšením účinku, kterého lze docíliti zapálením otýpky slámy nebo dříví. Poněvadž vzniklý kouř jest patrný také za tmavé noci, jest každému možno uniknouti včas jeho účinku.“
Podobných článků bychom v průběhu války mohli najít celou řadu. Novináři bagatelizovali využívání chemie „svého vojska“, napadali druhou stranu mnohdy s dodatky o porušení dohodnutých smluv o nevyužívání dusivých látek, ač si poměrně záhy neměli co vyčítat. Vývoj chemických zbraní se rozmohl na obou stranách. Během války byly prostudovány tisíce bojových chemických látek, několik desítek využito. Zatímco některé se projevily okamžitě, o jiných vojáci neměli tušení, o to nebezpečnější byly, protože vojáci nemohli včas uniknout jejich účinku.
První chemické zbraně byly látky, které běžně sloužily v hospodářství, ale záhy začaly být vyvíjeny speciální látky přímo pro boj. Mezi nejznámější a také nejčastěji využívané patří yperit, fosgen, difosgen, Clark I.,II.,III. nebo kyanovodík v různých variantách. Vývoj zbraní šel ruku v ruce s vývojem ochranných pomůcek.
Vzpomínky Václava Kropáčka
Vojáci se před chemickými zbraněmi museli chránit vším, co měli zrovna po ruce. Před vznikem ochranných masek posloužil jakýkoli kousek látky, který vojáci pomočili nebo namočili do vody a přes něj pak dýchali. Deníky vojáků zachycují mnoho komplikací i bezmoc, se kterou se v poli museli potýkat. V seriálu jsme zalistovali deníkem Václava Kropáčka:
„Vyšli jsme z lesa, setnina za setninou, husím pochodem do údolí, v němž jako mlha byl nahromaděn plyn, těžší než vzduch…. Když již se nám příliš těžce dýchalo dali jsme si masky na obličej. Chůze se tím velice stěžovala. Jednak se těžce dýchalo a pak nebylo viděti ani na krok. Maska se ve chvilce uvnitř orosila. Vdechovaný vzduch byl stále teplejší a jaksi hustší až konečně člověk byl donucen masku dáti dolů- s obličeje se lil pot a na něm se usazovaly vrstvy prachu. Pár kroků se dýchalo volněji, ale pak zase plyn s prachem začaly dusiti a maska se musela natáhnouti znovu. Mezitím se ovšem do zarosené masky naprášilo a dýchání se stalo ještě obtížnější…
Plyn dráždil ke zvracení a oči čím dál více slzely .. proti nám utíkalo mnoho lidí bez masek, s kapesníky v ústech, motali se po silnici, sráželi se s našimi lidmi a někteří již příliš zesláblí klesli k zemi a více… nezdvihli. S našimi lidmi to bylo také tak. Někteří si masky špatně nasadili nebo neviděli, vráželi do vozů, které stály na cestě … při tom všem byla silnice dosti silně ostřelována těžkým dělostřelectvem…Kaverna i dolina plny plynu … lidé leželi nekryti. Usínali na kameni v maskách a mnohého smrt překvapila ve spánku…“
První masky byly v podstatě látkové roušky a brýle nebo kukly se zornicemi. Měly své nevýhody, protože fungovaly jako tzv. vlhké masky. Princip spočíval v tom, že byly napuštěny chemikáliemi, které měly deaktivovat známé bojové plyny. Ve chvíli, kdy nepřítel použil jinou látku, byla maska prakticky k ničemu. Proto se velmi brzy objevily masky s filtry, které byly postupně zdokonalovány. Příklady si můžete prohlédnout v Armádním muzeu Žižkov Vojenského historického ústavu na výstavě V zákopech 1. světové války.
Ve fotogalerii si můžete prohlédnout ochranné masky, které byly vyvinuty pro zvířata. V 1. světové válce se bez zvířat nemohli vůbec obejít. U koní se používali masky na principu vlhkých masek. Koni se přes nozdry pověsil pytlík, který mohl trochu připomínat pytlík s ovsem. Postupně byly přidávány také ochranné prostředky na nohy. Podobně na tom byli psi, kterým vojáci dávali pytle přes hlavu a uchycovali za přední končetiny. Pytle měly zorníky a kapsy na uši. Velmi důležití byli holubi, pro které byly vyrobeny speciální plechové skříňky s filtry. V případě chemického útoku vojáci přeesunuli holuby z klece do skříněk, nasadili na záda a přenesli z místa největšího nebezpečí pryč.
22. duben 1915 a chemická válka v číslech
Vytvořit jednu shrnující zprávu, která by přesně zdokumentovala množství použitých chemických látek a jejich dopady na životy vojáků, je doslova nemožné. Nepomůže ani srovnání záznamů obou stran, protože mnohdy účinky zveličují nebo naopak podceňují. Některé statistiky zachycují jen část potřebných dat, například najdeme zprávu s číslem vojáků, kteří podlehli útoku, ale ani z ní nemůžeme nic soudit, protože šlo pouze o vojáky, kteří během plynového útoku upadli do zajetí.
Pochopit problematiku využívání chemických zbraní může kniha Vladimíra Pitschmanna – Chemici v laboratoři a na bitevním poli, která shrnuje období let 1914 – 1945 z mnoha úhlů pohledu. Detailně se věnuje také útoku z 22. dubna 1915, které dokumentuje citáty vojenských zpráv i zápisy z deníků obou proti sobě stojících stran.
„Ozývalo se syčení , jak ze stovek trubek unikala pára. Oblak valící se vpřed měl podobu žlutozeleného , pekelného, sírového mlžného oparu. Jak na něj dopadaly sluneční paprsky, oblak nabyl novou a obludně krásnou podobu“ Zápis německého poručíka Beckera 238. rezervního pěšího pluku můžeme doplnit o další poznámku, kterou si zapsal Richard Drach z téhož pluku: „Nádherný slunečný den!... Otravný zelený plyn proudil ze střeleckých zákopů tak daleko, jak jen oko dohlédlo. Před zraky se rozprostírala malebná krajina , která se koupala v nejkrásnějším slunečním svitu jakoby zahalena v pěkném závoji…“
Oproti tomu velitel britských expedičních sil polní maršál John French nám zanechal oficiální depeši ministru války, kde mimo jiné stálo: „To, co následovalo, lze jen stěží popsat. Účinek těchto otravných plynů byl tak silný, že učinil celou linii v držení francouzské divize prakticky nezpůsobilou jakékoliv akce.. dým a výpary zahalily vše na dohled a stovky mužů upadly do komatózního nebo předsmrtného stavu a během hodiny bylo celé postavení opuštěno, včetně asi 50 děl.“
Ďábelský vynález
Rok 1915 nepřinesl pouze změnu ve využívání chemických zbraní. Další „novinkou“ byly plamenomety, které byly v dobovém tisku nazývány ďábelským vynálezem. Německá armáda je vyvinula už před první světovou válkou, Francie proti jejich používání podala protesty, ale nakonec plamenomety využívaly všechny armády. Obsluha plamenometů se stala terčem pro nepřátelské vojáky, navíc se traduje, že s nimi v zajetí nebylo zacházeno jako s ostatními.
Využívání plamenometů je další krutou kapitolou, kterou válka do historie vnesla. Z dnešního pohledu můžeme být jen rádi, že naši předci neznali recept na „řecký oheň“, se kterým by škody mohly být mnohem větší. Dodnes neznáme jeho složení, stejně jako dodnes neznáme mechanismus účinku yperitu. Víme, jak ho vyrobit, víme jak na něj tělo reaguje, ale proč se například vytváří puchýřky – co přesně se odehrává na buněčné úrovni – to dosud nikdo nezjistil. Kolem 1. světové války zůstává mnoho dosud nevysvětlených otázek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
