Severská divočina v přímém přenosu - to je Tříjezerní slať na Šumavě

29. srpen 2014
Česko – země neznámá

Budete si chvíli připadat jako ve strašidelné pohádce, chvíli jak ve filmu Král Šumavy. Bažiny, močály, slatě divoké severské přírody. Kousek zachované divočiny, která byla na našem území ještě dávno před tím, než ji člověk začal odvodňovat a zúrodňovat. V západočeské části Národního parku Šumava jsou veřejnosti přístupné jen tři slatě. Tou nejkrásnější je podle Jaroslava Doležala z modravského infocentra Tříjezerní slať.

Jak už název napovídá, tvoří ji kromě typických rostlin tři unikátní rašelinná jezírka. Tříjezerní slať je přístupná díky dřevěnému povalovému chodníčku. Mimo něj ale rozhodně nevstupujte. Jednak proto, že se nacházíte v přísně chráněné I. zóně Národního parku Šumava, ale i proto, že by se za vámi velice rychle zavřela hladina některého ze tří rašelinných jezírek. Jejich hloubka je přes čtyři metry.

Tříjezerní slatí vás povede povalový chodník

Je třeba říct, že cokoli na Tříjezerní slati roste, roste opravdu hodně pomalu. Například smrky při okrajích slatě mohou být staré třeba sto let, a přitom dosahují jen asi deseti metrů.

Vegetace Tříjezerní slati je rozčleněna do několika zón. Na otevřené části kolem jezírek rostou typické vrchovištní rostliny. Jezírka obklopuje takzvaná klečovina. Tvoří ji zakrslé borovice nazývané rašelinná kleč nebo také borovice blatka. Silně podmáčený okraj rašeliniště se označuje jako lagg. Je to místo, kde prosakuje voda z vlastního rašelinného tělesa.

Královnou šumavské slatě je borovice blatka

Jedno ze dvou menších jezírek

Borovice blatka je totiž prakticky jediná zástupkyně jehličnanu, který se dokázal přizpůsobit vlhkému a kyselému prostředí rašeliny. V podrostu borovic kolem jezírek pak můžete obdivovat typickou severskou tundru. Nechybí brusnice, borůvky, vlochyně bahenní nebo masožravé rostliny, například rosnatka okrouhlolistá nebo anglická.

Modravské slatě patří k nejrozsáhlejšímu komplexu slatí na Šumavě. I tady se kdysi dávno ještě před vznikem Národního parku Šumava borkovalo. Pomocí speciálních rýčů se tu ručně těžila rašelina. Vytvářely se z ní úhledné cihličky – borky. Těmi se topilo nebo se používaly jako hnojivo.

Místní jim říkají kofola

Rašelinná jezírka fungují jako důmyslný akumulátor vody. Rašeliník dokáže pojmout až desetinásobek své hmotnosti. V zimě a na jaře tak pojme velké množství srážek a v létě pak zásobuje vodou šumavské potoky a řeky. Barva jezírek připomíná ropu. Rašeliník je vybarvuje do temně hnědé barvy. Potoky a říčky bývají hlavně na jaře typicky hnědé. Šumavané jim neřeknou jinak než kofola.

Z Modravy je to sem pár kilometrů

Kudy k Tříjezerní slati

K lokalitě Tříjezerní slať se dostanete po pohodlné asfaltové cestě, na kterou nesmějí auta. Z Modravy je to sem asi tři a půl kilometru. Cesta je vhodná i pro vozíčkáře. Zvolit také můžete o něco delší trasu (7,5 km) značenou KČT. S kočárky i vozíky lze zvládnout i samotnou naučnou stezku kolem Tříjezerní slatě.

autor: Pavel Halla
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.