Šimpanzi se skutečně „opičí“

1. únor 2013
Monitor

Pokud jsou šimpanzi nespokojení se svou vlastní metodou použití pracovních nástrojů, mohou se naučit lepší techniku: tak, že sledují svého zručnějšího souseda. Zjistili to japonští vědci.

Některá zvířata dokáží vyrábět pracovní nástroje a použít je k řešení konkrétních problémů. Patří mezi ně trpasličí i učenliví šimpanzi a také inteligentní zástupci světa ptáků -novokaledonské vrány. Mnoho dovedností, které zvířata používají, byly dříve přičítány výhradně člověku. Ale s novými výzkumy seznam výlučně lidských schopností klesá.

Japonský vědec Shinya Yamamoto z Kyoto University a jeho kolegové pozorovali, jak různí šimpanzi používají stejný pracovní nástroj – plastovou slámku – pro vyprázdnění sklenic s džusem, které byly umístěny do prosklené stěny jejich kotců.

Jak vyplývá z pozorování, šimpanzi nejprve využívali dvě strategie. Část primátů postupovala nevýhodně. Namáčela slámku do sklenice a olizovala ji. Zbytek šimpanzů naproti tomu pochopil, že slámku musí do tekutiny ponořit a s její pomocí šťávu vysát. Vědci se rozhodli zjistit, jak primáti z těchto dvou skupin zareagují na “konkurenta” s jinou technikou pití v sousední kleci.

Ukázalo se, že šimpanzi, kteří předtím ponořovali slámku do tekutiny, pozorně sledovali, že jejich sousedé si s úkolem poradili daleko rychleji a získali tak nové porce lahodné šťávy. Po krátké době si všechny opice z této skupiny osvojili stejnou metodu a začali šťávu plastovou slámkou vysávat.

“Když nejsou šimpanzi spokojení se svou vlastní technikou použití nástrojů, mohou se naučit pokročilejší metodu aplikace tím, že sledují zručnějšího souseda. Naše pozorování ukázalo, že postupná kulturní evoluce je možná nejen mezi lidmi, ale i mezi některými zvířaty,” uzavírají vědci.

Zdroj: PLoS One

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.