Slunečná – skromná královna Nízkého Jeseníku

1. srpen 2014

Zdálo by se, že krajina uprostřed Evropy už nemůže poutníka ničím překvapit. A přece, zkušení turisté vědí, že i u nás existují oblasti, které jsou mnohým zcela neznámé. Takový je i Nízký Jeseník se svou nejvyšší horou Slunečnou, kam se vydáme v dalším dílu cyklu Toulek krajem.

Pohoří mnoha tváří

Nízký Jeseník je rozsáhlé pohoří rozkládající se na východ od hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, na sever od Hornomoravského úvalu, na jih od Slezské nížiny a na západ od Moravské brány a Ostravské pánve. Přestože patří plošně k největším hornatinám Moravy, není, až na výjimky, cílem masové turistiky. Snad právě proto si tento kraj zachovává malebnost, navíc ještě podtrženou množstvím legend, které se v tomto kraji zachovaly od nejstarších dob osídlení kraje.

Nízký Jeseník patří geologicky k nejstarším pohořím v Česku. Působí jako plochá krajina s nemnohými výraznějšími vrcholy. Ale nenechme se mýlit, průměrná nadmořská výška se zde pohybuje kolem 600 metrů. To poznáme ve chvíli, kdy dojdeme na některý z okrajů této hornatiny, který se najednou prudce vrhá dolů do údolí a převýšení je najednou, zejména pro cyklisty, více než znatelné.

Právě zde turisté najdou asi nejzachovalejší moravské sopky. Uhlířský vrch, Venušina sopka a hlavně Velký a Malý Roudný, s dodnes typickým kuželovitým tvarem dávného stratovulkánu, patří k cílům mnoha výprav geologických nadšenců. Nízkému Jeseníku nechybí nic, co láká turisty. Má drsné náhorní plošiny, prudké svahy kopců, divoké řeky, průzračné studánky, divoké vodopády, rozeklané skály i zádumčivé lesy.

Vrchol Slunečné

Svatyně boha Svantovíta

Nejvyšší horou této krajiny je 800 metrů vysoká Slunečná – zalesněný vrchol vystupující nad vysoko položenou plošinu kolem Dětřichova nad Bystřicí a Moravského Berouna. Kdyby na jejím vrcholu nestál vysílač, patrně bychom si jí ani nevšimli. Porostlá hustým lesem nenabízí ani skvělé výhledy do kraje, ani náročné turistické terény. Přesto sem stojí za to vystoupit.

Právě tato hora, dříve jmenovaná Rosutice, bývala prý totiž místem konání pradávných rituálů k uctění boha slunce – Svantovíta. Na jejím svahu najdeme posvátnou Jelení studánku. Ten, kdo by přece jen raději studoval pragmatičtější historickou záhadu, se může vydat po stopách unikátní lesní železnice, která zde sloužila až do konce šedesátých let minulého století. Milovníci přírody pak rozhodně navštíví rezervaci Panské louky, která chrání významná společenstva rostlin horských mokřadů. A mimochodem, také zde roste mnoho výtečných hub.

Ráj prospektorů i léčitelů

Kraj Nízkého Jeseníku je zdánlivě nehostinný, přesto byl znám již v dobách dávno minulých. Už v proslulé mapě řeckého zeměpisce Klaudia Ptolemaia z prvního století našeho letopočtu se na sever od Římské říše rozkládá pohoří, kterému dal název Askiburgion. Někteří odborníci se domnívají, že by právě tato hradba hor mohla být dnešními Jeseníky.

Flóra na vrcholu Slunečné

Osídlení hor, tehdy pokrytých neprostupným pralesem, však spadá až do dob mnohem pozdějších. První sem přicházejí prospektoři. Bohatství podzemí, zlato, stříbro, železo, ale třeba i vynikající břidlice, sem brzy přivádí nejen slovanské osídlence, ale i horníky z německých zemí. Množství starých důlních děl najdeme prakticky ve všech částech těchto hor. Záhy se objevují první vesnice a města a s nimi také mohutné hrady, které měly za úkol chránit bohatství této země. Připomeňme třeba Vikštejn, Sovinec, Bruntál, Rýmařov a další.

Zemědělství nikdy nedokázalo spolehlivě uživit zdejší obyvatele, a tak kromě hornictví těžili dřevo a mnozí se věnovali léčení – ať již za pomocí minerálních vod, zde velmi hojných, nebo za použití bylin rostoucích divoce na horských loukách. I to bohužel dalo podnět k rozpoutání nesmyslných čarodějnických procesů, které hluboce zasáhly tuto oblast zejména v 17. století. Přitom hlubokou víru zdejšího obyvatelstva, na konci 18. století již téměř výhradně německého, dodnes připomínají honosné chrámy, které v obcích, jež po odsunu nebyly nikdy zcela dosídleny, působí až nepatřičně.

Jelení studánka a úbočí Slunečné

Oáza klidu uprostřed uspěchané doby

Nízký Jeseník dnes nabízí bohaté možnosti turistům, cyklistům, ale i milovníkům vodních sportů, houbařům či v zimě běžkařům. Vyhledávají jej zejména lidé, kteří milují osamělé procházky drsnou krajinou bez davů lidí, kde na každém kroku naleznou historické památky i neporušenou přírodu. Zejména v podzimních měsících se kraj obleče do závoje mlh, ze kterých na vnímavého poutníka vystupují tajuplné příběhy dob dávno minulých. A nad tím vším bdí dobrý duch Praděd – mystický obr v hornickém oděvu, který hlídá, zda je v jeho království vše tak, jak má být. I proto se do tohoto kraje stojí za to vydat. Třeba s námi v neděli 3.sprna.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.