Soumrak civilizací vyvolala změna klimatu

V pozdní době bronzové vzkvétalo ve Středomoří hned několik velkých civilizací. Mykéňané, Minojci, Egypťané, Chetité a četné státy v syrsko-palestinské oblasti si vytvořili hustou síť kulturních, politických i ekonomických vazeb a dosáhli vysoké prosperity. Kolem roku 1200 př. n. l. ale tyto mocné civilizace slábly a kolabovaly. Vědci hledali pro tento úpadek ve Středomoří nejrůznější vysvětlení, válečnými konflikty a vnitropolitickými převraty počínaje a přírodními katastrofami konče.

Nejnovější analýzy pylu v kyperských usazeninách starých 3 200 roků dokazují, že Středomoří postihla v té době sucha s devastujícími následky. Už dříve historici spekulovali o podílu náhlé změny klimatu na kolapsu středomořských civilizací v pozdní době bronzové. Mohli se však opírat jen o nepřímé důkazy v podobě literárních pramenů nebo uměleckých předmětů. Přímý hmatatelný důkaz chyběl.

Mapka místa výzkumu s fotografiemi místa, kde byl proveden vrt a ukázkou usazenin získaných z tohoto vrtu.|foto:PLoS ONE

Nejnovější technologie umožnily vědcům rekonstruovat změny v množství srážek ve východním Středomoří až do doby před 3 200 roky. K analýzám použili sedimenty ze dna kyperského solného jezera u Larnaky o síle plných devíti metrů. Pomocí radiouhlíkových testů se jim podařilo určit stáří jednotlivých vrstev. Určením původu pylových zrn zachycených v usazeninách si mohli udělat představu o vegetaci, jaká v té které době ve východním Středomoří převládala.

Tisícileté sucho

Jak uvádí tým vedený Davidem Kaniewskim z Université Paul Sabatier ve francouzském Toulouse ve studii publikované ve vědeckém časopise PLoS ONE, před 3 200 roků došlo ve Středomoří k náhlé změně klimatu, která se projevila rychlým vymizením lesů a nástupem suchých travnatých porostů. Šlo o nejsušší období v této oblasti za posledních 5000 let.

Logo|foto:Český rozhlas

Analýzy ostatků mořských živočichů v usazeninách prokázaly, že dnešní solné jezero bývalo před touto závažnou klimatickou změnou mořským zálivem. Sucho ale vyvolalo pokles hladiny a proměnu zátoky ve slanisko. Pro lidi, kteří kolem zátoky žili, to znamenalo katastrofu – zánik přístavu a tím i ztrátu spojení s okolním světem. Zároveň došlo i k poklesu výnosů na polích a ke ztrátám ve stádech chovaných zvířat. Nápadný úbytek mikroskopických částic dřevěného uhlí v usazeninách z doby kolem roku 1200 př. n. .l. svědčí o tom, že se na březích nově vzniklého slaniska pálilo mnohem méně ohňů a to znamená, že tu žilo i mnohem méně lidí než v dřívějších dobách prosperity.

Dobové prameny z tohoto přelomového období hovoří o záhadných „mořských národech“, které podnikaly nájezdy na pobřežích východního Středomoří v dnešním Egyptě, Sýrii, Turecku, Izraeli. Podle Koniewskiho a jeho spolupracovníků to byli zřejmě obyvatelé středomořských ostrovů, které vyhnala z jejich původních domovů neúroda a hlad.

Vědci dlouho pátrali po příčinách úpadku středomořských civilizací a soustředili se na události, které se odehrávaly na politické scéně. Nyní je zřejmé, že rozbuškou těchto nepokojných časů byla náhlá a drastická změna klimatu.